Začtete-li se do životopisu spisovatele Roberta E. Howarda, zakladatele fantasy subžánru sword and sorcery, dozvíte se, že jediným rivalem, který se s ním mohl poměřovat, byl J.R.R. Tolkien. Pro švédskou hordu Vanquisher, která se vydatně inspirovala v Howardově díle (u debutu „An Age Undreamed Of“ konkrétně u povídky o barbaru Conanovi a Hybornském věku, pseudonymy členů kapely by měly pocházet z povídky „The Frost Giant`s Daughter“) by se rivalů našlo určitě daleko víc. A pokud bychom sáhli po sokovi z nejvýraznějších, tak za předpokladu, že bychom jej zastihli v nejsilnějším období osmdesátých a devadesátých let, nedopadla by řež s Manowar pro Vanquisher kdovíjak úspěšně. Ale i DeMaiovcům chvíli trvalo, než vypilovali svou válečnou techniku a nezbytnou pompu do dokonalosti, takže žehrat nad tím, že Vanquisher svým debutem úplně neoslnili, asi není na místě.
Nejzásadnější rozdíl je v tom, že Vanquisher nemají ani zdaleka tak charismatického zpěváka, jejich studnice nápadů není kdovíjak výživná, a nejde jim zrovna přesvědčivě zacházení s atmosférou a občas ani s melodiemi. Když dojde na hrubou sílu, energie a zápalu mají dostatek, jen nesmí uhnout z nadupaných agresivnějších pasáží, pak poměrně rychle ztrácejí tah. A vzhledem k tomu, že ve snaze o určitou výpravnost se nebrání změnám nálad ve většině skladeb, důsledkem je to, že jen málokterou z položek lze snadno vstřebat jako celek, takže jejich potenciální zapamatovatelnost příliš nefunguje. Na druhé straně se ve většině písní najde základ, který za uši snadno chytí (byť nejrozsáhlejší jalová tečka „Serpent God“ s podivně rozevlátým zpěvem nejvíc vytěží z krátkého vypravěčova příspěvku…). Z heavy metalové nálože s decentní příchutí power metalu a thrashe nic výrazného nevykukuje a v kontextu výše řečeného je docela paradoxní tahat na světlo coby nejpovedenější kus skladbu „Cimmeria“, která jako jedna z mála staví i na určité gradaci, když se ze zdánlivé balady rozběhne do nadýchanější pasáže a končí v pompézně nadýchaném nápěvu.
Co spolehlivě zaujme na první pohled, to je image kapely. Jako by kapela investovala nejvíc úsilí do toho, aby zaujala na pohled a spoléhala na to, že image zamaskuje fakt, že Vanquisher zatím postrádají hudební osobitost. Možná o ni v hudebně známém vzorci ani nejde, neboť lze předpokládat, že pravověrné heavy metalové bojovíky a milovníky pompy s pořádnou dávkou energie a patřičnou dávkou syrovosti by album „An Age Undreamed Of“ oslovit mělo.
|
