Pensylvánci Sumerlands jsou určitým prototypem kapely, která se snaží soudobá pravidla hudebního byznysu postavit na hlavu a ukazují modernistům, že staré pořádky nebyly úplně od věci. Přijít až šest let po debutu, který zabírá jen něco málo přes půl hodiny, s druhým albem, jež je jenom o chlup delší, příliš nezapadá do soudobých teorií, že v přetlaku, jenž na scéně panuje, je třeba nenechat fanouška vychladnout. Vsadit na zvuk a atmosféru, jež ideálně zapadá do osmdesátých let jako do peřinky, a přitom se spolehlivě vyhnout jakémukoliv náznaku retra, je taky docela umění. Album „Dreamkiller“ je pulsujícím důkazem o nejzákladnějším hudebním pravidlu - nezáleží na formě, ale na dobrých skladbách. Osmička příjemných hard n´heavy písniček (v tom nejlepším slova smyslu) do téhle kategorie patří bez jakéhokoliv zadrhnutí.
Hlavní postavu kapely, kytaristu a klávesáka Arthura Rizka (na něhož lze narazit nejen v rámci epiků Eternal Champion, ale třeba i na aktuálním album Soulfly „Totem“) lze pochválit za perfektní výběr vokalistů. Temnější hlas Phila Swansona byl na eponymní prvotině jedním z hlavních nositelů úspěchu desky, jeho nástupce Brandan Radigan s vyšším nosovým hlasem, jemnějším projevem, ale s o to větší naléhavostí, pasuje do nepříliš útočného heavy metalového výrazu kapely ještě lépe. Sumerlands nepatří ke kapelám, které by dobu osmdesátých let zažili na vlastní kůži a po obligátní hibernaci by se pokoušeli oživit minulost, nicméně jako dobré připodobnění nálad Sumerlands se nabízí nedávné probrání se k životu krajanů Fifth Angel. Jednoduchá charakteristika „Dreamkiller“ zní - šlapající jemný heavík, neposedná rytmika, harmonické klávesy, nevtíravý suverénní zpěv a především odzbrojující riffy. Jestli vás hned na první dobrou neuchvátí hravost a melodičnost kytarového motivu v úvodní pecce „Twilights“, propojující nostalgii s velice čerstvou energií, pak cestu k Sumerlands možná nenajdete, ale věřím tomu, že příznivci melodických žánrů se u téhle skladby budou mlsně olizovat až za ušima. V podobném duchu se příjemně prohoupáte v bocích až do finále, a nezáleží na tom, jestli vás rozpohybuje agresivnější titulní „Dreamkiller“ ve velmi živém tempu, „Night Ride“ s poklidnou atmosférou, kterou jitří sólová kytara, či napínavá epičtější „The Savior`s Lie“. S tak parádně vybroušenými melodiemi, jaké nabídnou „Edge Of The Night“, či „Force Of A Storm“ jsou Sumerlands zaručenou jistotou.
Jak moc může být heavy metal měkký, uhlazený a nezašpiněný, aby se ještě dal s klidným svědomím zasunout do patřičné škatulky a přitom zároveň zabíral na fanoušky? Sumerlands by mohli být jedním z hraničních kolíků. Do základu razantní muziky pouští slušnou porci světla z dospělácky laděného rocku, a protože k tomu mají dostatek maziva v podobě silných melodií, „Dreamkiller“ funguje hodně přitažlivým způsobem.
|
