Imperial Age nemohli své třetí album nazvat výstižněji, než „New World“. Jako by při tom trochu viděli do budoucnosti… Pouhý týden poté, co kapela zveřejnila termín vydání desky, napadlo Rusko Ukrajinu, na což tahouni kapely okamžitě reagovali zveřejněním protiválečného manifestu. A neb podobný krok se zjevně neodpouští, nezbylo ústřední dvojici Alexander Osipov a Jane Odintsova nic jiného, než upustit Rusko a hledat svůj nový svět. Našla jej v Turecku, kde byla realizace desky dotažena do finále. Krátce před tím, než album spatřila světlo a než se kapela mohla vydat na plánované turné, řady Imperial Age opustili kytarista Paul Vredes (vlastním jménem Paul Maryashin) a bubeník Max Talion (Maxim Krjučkov). Alexander s Jane vydali oznámení, že budou pokračovat dál, přičemž vzhledem k plánovaným zastávkám turné mohou vzít jen kolegy z určitého okruhu zemí, přičemž by byli poctěni, kdyby se k nim mohli připojit kolegové z Ukrajiny, což by byla skvělá ukázka jednotného úsilí proti zlu, kterým všichni trpí...
Přes veškerý respekt k jejich krokům se nelze vyhnout konstatování, že pro Imperial Age je při jejich plavbě do nového světa docela klika, že se loď z obalu alba dokázala vyhnout pirátům z Visions Of Atlantis, kteří by při případné potyčce aktuálně Imperial Age celkem snadno připravili o všechny poklady, jež by mohly být uloženy v podpalubí. Důvodů je hned několik – kompozičně jedou Imperial Age na nepoměrně naivnější notě, takže skladby jsou sice přístupné, hravé a zpěvné (nejpůsobivější pak v momentech, kdy do nich kapela zakomponuje skočnost keltských folkových motivů), nicméně docela průhledné, navíc postupně narůstá jejich podobnost a zaměnitelnost. I přes to, že mají k dispozici hned tři sólové zpěváky, pěvecky zaostávají, neboť žádný z nich neoplývá natolik výraznou osobitostí, či charismatem, aby některou ze skladeb udělali dostatečně zapamatovatelnou. K tomu přispívá i aranžérská střízlivost (i přes to, že se na nahrávání podílely živé orchestrální nástroje), která sice do popředí neustále staví určitou pompéznost, ale že by touhle cestou dokázali Imperial Age nějak zásadně vyrůst, se nedá říct. Připočítejte k tomu celkem jemný zvuk a v součtu je z „New World“ příjemná, nicméně opatrná a poměrně snadno přehlédnutelná deska. A když už Imperial Age získávají plusové body za rozvernou „Legend Of The Free“, či radostnou „The Wheel“, dokážou je marnotratně poztrácet při sáhodlouze rozvláčné tečce „Call Of TheTowers“, kterou nespasí ani tříminutové sólo chrámových varhan.
Imperial Age se hlásí k přírodním živlům - předchozí album „Legacy Of Atlantis“ bylo věnováno elementu vody, „New World“ je zasvěceno vzduchu. A vzdušný člověk je prý bytost přelétavá, jejíž plány občas končí na půli cesty. Imperial Age svůj plán sice zřejmě bezezbytku naplnili (a klobouk dolů před nimi), nicméně jeho výsledná podoba příznivce symfonického metalu asi spolehlivě uspokojí, ale nestrhne.
|
