Před třemi lety vydala německá kapela Magistarium velmi kladně přijaté album „War for All and All for Won“. V kontextu točícího se kola dějin v době jeho vydání asi nikdo neměl potřebu se nad názvem desky kdovíjak pozastavovat, dnes by fakt, že u mikrofonu stojí Oleg Rudych, který má rodiště na Ukrajině, a kytarista Michael Pesin (díky angažmá u Hermana Franka a u Victory asi největší „hvězda“ kapely) může mávat ruským pasem, mohl vzbudit větší pozdvižení. Pětice, sídlící v německém Hannoveru, naštěstí zatím nemusí nějak intenzivně řešit, co a odkud poletuje členům kapely nad hlavou, takže aktuální album „Dreamlord Opera“ svědčí o tom, že v kapele panuje tvůrčí pohoda a naprostá symbióza.
Na předchozích deskách byl základ položen v typicky germánském metalu, byť kapela měla potřebu jej občerstvovat drobnými stylovými výlety, hodně jej odlehčovala vydatnou porcí kláves a bohatými aranžemi, její muzika se vyznačovala poměrně výraznou atmosférou strachu, a Rudychův hlas patřil k těm, o nichž by se časem mohlo psát jako o dobře rozpoznatelném a signifikantním, byť nezaměnitelnost Udo Dirkschneidera, či Hansiho Kürsche nedosahuje. V těchto intencích se Magistarium pohybují i na albu „Dreamland Opera“, nicméně určitý posun, který lze zaznamenat, by se dal najít při přesunu po ose od pojmu „War“ z minulého alba k aktuálnímu výrazu „Opera“. Magistarium jsou dramatičtější, teatrálnější a opulentnější, po očku pokukují po Sabaton, či Powerwolf, zkrátka nepřijdou ani příznivci Edguy, ale znovu platí, že Magistarium všechny inspirační zdroje dokáží použít velmi smysluplně a s dostatečnou porcí osobitosti, aby jim pod rukama rostla výživná power metalová porce. S lehkostí tahají z rukávu chytlavé a zapamatovatelné refrény, hrají si s atmosférou, nebojí se výpravnosti a přitom se nevzdávají důrazu a určité hrubosti – zkuste skladbu „To The Gates Of Hell“, v níž v působivé harmonii vzdušná sborová pasáž kontruje silovému sólovému zpěvu, v refrénu tohle napětí vytlačí dramatická symfoničnost a vše rozetne živé sólování. Nic nového pod sluncem, ale Magistarium dokazují, že špetka osobitosti dokáže osvědčeným postupům dát pořádnou porci šťávy.
Jak je u Magistarium zvykem, deska vychází v dvojjazyčné mutaci, k obligátní angličtině kapela přidala již tradičně ruštinu. Snad poprvé je aktuální výraz natolik příjemně agresivní, aby anglická verze měla jednoznačně navrch, neb měkká ruština ubírá z natlakovanosti nahrávky docela podstatný element. Ani slovanská mutace by se ve světě však ztratit nemusela, proto asi nepřekvapí, že anglickou verzi alba je s čistým svědomím možné označit za dosud nejzdařilejší dílo kapely.
|
