Soudě podle kadence vydávání desek, skoro to vypadá, jako kdyby George Neuhauser začal dávat přednost Warkings před domovskými Serenity. S ohledem na to, že hudba mezinárodního utajovaného uskupení je přímočařejší, méně košatá a prvoplánovější, než díla rakouských melodiků, bylo otázkou, zda nehrozí, že se Warkings zacyklí ve svých tradičních postupech. Aktuální frekvence vydávání alb (co rok – to deska) by se mohla postupem času začít jevit poměrně sebevražedná, takže jednoduchý krok, ke kterému WARKINGS sáhli na nejnovějším počinu, je tím nejsnadnějším a přitom nejrozumnějším způsobem, jak rozorat čím dál hlubší kolej. V duchu hesla „kam peklo nemůže, tam nastrčí ženskou“, Warkings přibrali do party dámu – k příběhu o čarodějce a nevlastní sestře krále Artuše Morganě LeFay přibrali na poloviční úvazek zpěvačku Lacri, která se svým chropotem vnese do hudby parádní kontrast ke vzdušně jemnějšímu vokálu George Neuhausera.
Ne, že by se tím Warkings úplně razantně vzdálili od svého melodického kroužení v duchu Powerwolf (tuhle vazbu čtveřice králů podtrhla na albu obsaženou coververzí skladby „Amanda Strigoi“, vedle níž výpůjčka „Cry Thunder“ od Dragonforce působí trochu jako chudý příbuzný), či Sabaton, ale úvodní „Hellfire“, z níž po úvodním nenápadném vybrnkávání vletí do děje ďábelsky znějící Lacri, je na poměry Warkings velmi příjemným překvapením a ingrediencí, která hudbu kapely skvěle oživila. Warkings s ní neplýtvají, Morgana čaruje pouze ve čtveřici skladeb, ale jako by se její drive přenesl i na většinu ostatních položek, takže Warkings zní o ždibec přitažlivěji, než na kterémkoliv dosavadním díle. Že účast Morgany není nezbytná, dokazují Warkings v pochodové macho hymně „To The King“, nad kterou zpovzdálí zálibně mohou pohlížet Manowar, byť v nadýchaném refrénu jsou Warking vzdušnější, či v důrazné „Shame“ s příjemně mrazivým odstínem strachu a hodně chytlavým riffem. Nicméně fakt, že skandovačka „Monsters“, coby jedna z nejzapamatovatelnějších kompozic, demonstrující kontrastní propojení vokalistů velmi intenzivně, stejně jako etnickou náladou nasycená „Heart Of Rage“ s výborným refrénem jsou nejsilnějšími položkami alba, jasně hovoří o tom, že rozbití zaběhnutých postupů byl od Warkings velmi dobrý tah.
Nezaměnitelně elegantní hlas Georga Neuhausera, jemuž siláčtější výraz jde k duhu. Důraz, který jeho parťáci mají z domovských Watch Me Bleed v krvi a umí ho naplno prodat i v podstatně melodičtější formě. Téměř všudypřítomný odér chytlavosti v duchu Powerwolf. Silné téma pro osobitý příběh. Kombinace těchto základních elementů si na albu „Morgana“ sedla snad nejlépe z dosavadních počinů Warkings a přítomnost agresivního žolíka v sukni vnesla do válečné strategie starověkých králů svěží vánek. Není divu, že se „Morgana“ velmi dobře poslouchá.
|
