Baladu „Sinklars vísa” ve folkmetalovém stylu zná díky známějším kolegům Týr snad každý příznivec žánru a obdivovatel severu. Už jste ale slyšeli podle mě nejlepší (a tradici věrnější) verzi od Hamradun? Tradiční severské balady o různých příbězích v úzkém spojení s jedinečnou přírodou a také s konkrétními body v ní jsou pro tvorbu těchto Faeřanů alfou a omegou. Se zpěvákem a skladatelem Pól Arni Holmem, který před dvěma lety vyhrál faerskou hudební cenu za zpěváka roku, bylo opravdu o čem mluvit! Vedle věcí kolem Hamradun se dozvíte také něco o životě na odlehlém ostrově nebo třeba to, co Faeřané rádi pijí.

Jak bys vaši hudbu popsal, co je na Hamradun výjimečného a mohl bys říct něco o tom, jak kapela vznikla?
Hamradun je folkrocková kapela z Faerských ostrovů. Zpíváme hlavně v našem rodném jazyce faerštině, který pro nás má obrovský význam a kterým mluví jen okolo 55 000 lidi. Kapela vznikla v roce 2015 a stejného roku vyšlo naše první album „Hamradun”. Setkal jsem se s kytaristou Uni Debessem, mluvili jsme spolu o hudbě a řekl jsem mu o tom, že mám nějaký materiál a on zatoužil vytvořit album. Po našem setkání se k nám postupně přidali ostatní členové.

Kdo další tvoří Hamradun a kdo má v kapele poslední slovo?

Já zpívám, Uni Debess a John Áki Egholm hrají na kytary, Heri Reynheim obstarává baskytaru, za bicími sedí Rani Christiansen a Finnur Hansen hraje na klávesy. Všichni jsme dobří přátelé a hraní spolu nás opravdu baví! Všechno, co děláme, je velmi transparentní a občas říkám, že jsme šestičlenná demokracie s hodným diktátorem, tím jsem já (smích).

Hamradun zatím mají na svém kontě dvě alba, „Hamradun” a „Hetjuslóð“. Co je podle tebe jejich vrchol a které skladby máš nejraději?

V mnoha ohledech jsou obě alba srovnatelná, ale také nejsou! První album z roku 2015 je svou povahou a výrazem velmi syrové. Naší tvorbě a myšlence, kterou jsem o albu měl, dalo základ, je přímočaré. Skladba „Kvæðið um Hargabrøður“ je velmi osobní, neboť když jsem tu melodii poprvé slyšel, zpíval ji bratr mé zesnulé babičky. Hodně textů k písním z alba „Hamradun“ je o příbězích a pověstech z mého domovského ostrova Suðuroy. Je těžké vybrat ty nejlepší, ale možná „Sneppan“ a naše verze balady „Sinklars vísa“ jsou celkem uspokojivé. Věci pro „Hetjuslóð“ psali také Uni a John Áki a pak jsme je společně upravovali. Skladby na „Hetjuslóð” obsahují více metalových prvků a na tomto směru se všichni shodujeme! Srovnávat alba je vždycky těžké, neboť obě mají svůj vlastní život i výraz. Vrcholem druhého alba by mohla být „Jallgríms kvæði”, ta skutečně zachycuje náladu a intenzitu faerského kruhového tance, který se na ostrovech stále tancuje. Tyto balady existují v mnoha verzích a já jsem „opět“ použil tu z ostrova Suðuroy, protože v sobě nese určitý rytmus a agresivitu.

Jak to vypadá s novým albem? Je nějaký materiál již hotový?

Jít do studia a nahrát naše třetí album máme v plánu v srpnu 2023 a do konce roku ho vydáme. Na novém materiálu právě pracujeme a něco je již hotové a další songy se tvoří. Těšíme se na to!

Píšeš texty i hudbu, co je při tvorbě hlavním zdrojem inspirace? Které písně jsou tvé vlastní?

Inspirují mě vyprávění. Když zpíváme o pověstech a příbězích z naší vlasti, vracíme je svým způsobem k životu. Mnoho příběhů se nachází pouze v knihách a tyto příběhy se s modernizací naší společnosti často zapomínají a přehlížejí. Prostřednictvím hudby můžeme oslovit mladší publikum, a pověstem dát nový život. Mnohé ze starých příběhů jsou velmi dramatické a vzrušující a lze se z nich poučit. Pro naši tvorbu píšu veškerý textový materiál a také hudbu. Písně, které jsem pro Hamradun napsal pouze já, jsou „Útlegd”, „Frísarnir”, „Feigdarferð” a „Heiðin”, ačkoli někteří členové kapely pomohli s hudebními aranžemi.

O čem převážně vaše texty jsou?

Hlavním lyrickým tématem našich písní jsou faerské příběhy a pověsti, a taky trochu severská mytologie. Vyprávění o drsném a dramatickém životě našich předků je opravdu důležité, protože ti muži a ženy prošli v temných dobách našich dějin neuvěřitelnými těžkostmi, a to jak v době Vikingů, tak ve středověku. Je důležité vyprávět jejich příběhy, protože obsahují hodně učení a pro naši kulturu mají velkou hodnotu. Jsou pro nás velmi vážné a jsme do nich nadšení.

Písně Hamradun jsou jen ve faerštině? Je to záměr? Nebo můžeme slyšet i jiné skandinávské jazyky? Myslíš, že písně v angličtině by ztratily svoje jedinečné kouzlo?

Písně Hamradun jsou zejména ve faerštině, ale některé staré balady jsou zpívány ve specifické verzi dánštiny. Říkáme tomu gøtudánština, což je pro dánštinu zvláštní způsob vyslovování, všechna slova vyslovujeme velmi zřetelně. Tyto balady se tímto zvláštním způsobem zpívají i dnes! Od začátku jsme jasně řekli, že vystupujeme ve faerštině, i když víme, že nemůžeme oslovit každého, protože jen velmi málo lidí na světě porozumí, o čem zpíváme. Avšak zažíváme, že hudba má svůj vlastní jazyk a osloví lidi prostřednictvím své intenzity a upřímnosti. I nadále budeme vystupovat v našem rodném jazyce.

Které balady jsou zpívány v gøtudánštině? Domnívám se, že „Grimmer går på gulvet” by mohla být jednou z nich…

Ano, máš pravdu! „Grimmer går på gulvet“ se zpívá v tomto zvláštním dialektu. Tímto způsobem je zpívána také „Sinklars vísa“ z prvního alba, ale ve skutečnosti je původní text norský a my vše vyslovujeme po faersku.

Balady „Jallgríms kvæði“ nebo „Sinklars vísa“ mají hodně slok. Obdivuji tvou schopnost naučit se tak dlouhé texty nazpaměť. Opravdu si je všechny pamatuješ nebo občas při vystoupeních používáš poznámky?

Je tam spousta slok a pro živá vystoupení je toho na zapamatování si hodně. V tradičním kruhovém tanci si hlavní zpěvák obvykle pamatuje všechny sloky, kterých může někdy být šedesát až osmdesát! Klíčové na tom je, že ty příběh vyprávíš a tvé lepší já si ho pamatuje, tvé lepší já dokáže zazpívat sloky! Před vystoupením se na to soustředím a pak jdu na to. Obvykle poznámky nepoužívám, i když je to lákavé.

„Heiðin” je naprosto mimořádná. Je to velmi intenzivní a perfektně srdceryvná skladba. Můžeš nastínit její pozadí a povědět, o čem tato skladba je?

Je to velmi upřímná a intenzivní píseň. „Heiðin“ ve faerštině znamená pláň nebo řekněme divoká a pustá krajina. Příběh písně je o tom opustit svůj dům a jít pryč od moderních zvuků a věcí do divočiny. Jakmile jsi sama a kráčíš krok za krokem, tvoje smysly zesílí. V refrénu procházíš kolem skalních útvarů a když si lehneš a budeš poslouchat, uslyšíš z nich hluboký pozemský zvuk. Staly se němým svědkem příběhů a historek, které se odehrávaly v dávných dobách a nyní si o nich šeptají. „Hamrar“ jsou ve faerštině skalní útvary a „dun“ je hluboký dunivý zvuk. Při poslechu těchto hlubokých zvuků vypráví skalní útvary dávné příběhy. V krátkosti to je o toulání se v divočině a o spojení se s minulostí a se zemí. Na naší webové stránce jsou anglické překlady, pokud by se do toho chtěl někdo více ponořit. Ačkoli přeložit to do jiných jazyků a přitom zachovat poetiku původního textu je těžké, je to i tak v pohodě. Finnur Hansen tuto skladbu spolu se mnou a s ostatními členy kapely krásně doladil.

„Síðsta løtan” má taktéž neobyčejnou atmosféru. Co se ukrývá v této písni?

„Síðsta løtan” je o faerském národním hrdinovi, který se jmenoval Nólsoyar Páll. Tento obchodník a námořník bojoval na Faerech v pozdním středověku proti dánskému obchodnímu monopolu. „Síðsta løtan” znamená poslední chvíle, zemřel na moři a povídalo se, že byl za svou vzpouru úkladně zavražděn. Dodnes je ceněný pro svou práci a odhodlání získat pro ostrovany lepší bohatství a živobytí a že za to zemřel. Skutečný hrdina se srdcem na pravém místě!

Jak se stalo, že na koncertech hrajete píseň „Fagra blóma“, kterou nemůžu najít na žádném vašem albu?
Tuto píseň jsme zatím nenahráli. Měli jsme hrát na faerském letním festivalu a v lineupu jsme dostali dobré místo. Jeden z bookerů nás poprosil, abychom „Fagra blóma” zahráli, je to tady hodně populární lidová píseň, až téměř národní hymna. Trochu jsme váhali, ale basák Heri Reynheim přišel s dobrým nápadem, jak to upravit. Okamžitě to sklidilo úspěch a nyní to zařazujeme na domácích i zahraničních vystoupeních do repertoáru hodně často.

Jak dlouho zpíváš? Chodil jsi do nějaké pěvecké školy nebo na nějaké lekce? Jak často trénuješ?

Zpěv vždy byl součástí mého života, pocházím z prostředí, kde se hodně zpívá. Žádné hodiny zpěvu jsem nikdy neabsolvoval, ale začal jsem velmi brzy, někdy kolem čtrnácti let a vlastně jsem i přes nějaké pauzy nikdy nepřestal. Dnes vystupuji většinou několikrát za měsíc, a tak se tímto způsobem udržuji ve formě. Když jsem byl teenager, žádné hudební školy v mém okolí nebyly a my jsme hudbu poslouchali a potom jsme se prostě snažili, co jsme mohli. Vybavení a místa pro zkoušky jsme si museli shánět sam. Pokud jsi chtěla hrát hudbu, musela jsi mít fakt silnou vůli. Podmínky jsou dnes mnohem lepší a to je velmi pozitivní vývoj.

Hodně se zajímáš o dějiny a staré příběhy. Domnívám se, že toho hodně znáš z tradic přenášených z generace na generaci. Máš na toto téma nějaké oblíbené knihy?

O světové dějiny a samozřejmě o staré příběhy a povídky z minulosti na Faerech a celkově na severu jsem vždy měl obrovský zájem. Staré balady, které hrajeme, jsou často stovky let staré a původně se z generace na generaci předávaly, aniž by byly zapsány. Asi před sto lety si nějaké bystré hlavy daly za úkol je zapsat dřív, než se ztratí, a vzniknul poklad! Z tradice je dnes sepsáno asi 70 000 veršů, zaplňují 38 knih s názvem „Føroya kvæði“, a to ještě nejsou sepsány všechny. Vybrat si oblíbenou knihu je téměř nemožné! Ale skvělé jsou staré ságy, jako jsou ty islandské nebo Saxo Grammaticus, Heimskringla nebo faerská Sága Færeyinga. Rád čtu, takže to může být opravdu cokoliv.

Přemýšlel jsi někdy nad tím, kým jsi mohl být před tisíci lety? Vidíš sám sebe spíše jako vikinského dobyvatele, jako cestovatele, objevujícího nové země nebo jako skalda?

To je vynikající otázka! Myslím, že se vidím ve všech třech. Jako cestovatel bys mohla být taktéž dobyvatelem a po nějaké době bys o tom, co jsi viděla a zažila, mohla vytvořit baladu. Takže věřím, že nejvíc by mi vyhovovalo být kouskem ze všech!

Na začátku roku měli Hamradun přijet do Česka. Bohužel několik dní před touto událostí přišla zpráva o tom, že se váš koncert kvůli covidovým opatřením nemůže uskutečnit. Připadá do úvahy jiný koncert u nás?

To bylo hodně špatné, tři z nás byli s nemocí covid-19 v kontaktu a potom jsme nemohli cestovat. Na návštěvu Brna a vystoupení tam jsme se opravdu těšili. Zatím návštěva Česka v roce 2023 není v plánu, možná něco příjde v roce 2024, ale na to je ještě brzy. Ale pokud do Česka dostaneme pozvánku, abychom tam v blízké budoucnosti zahráli, určitě do vaší země zavítáme, tak teď jsem to slíbil.

Jakou máš zkušenost s živými vystoupeními v zahraničí?

Živá vystoupení jsou tím, co drží hudebníka v chodu, je to hnací síla, která shromažďuje energii, aby se to všechno dalo opakovaně dělat. Mám za sebou koncerty malé, akustické, festivaly a desítky dalších vystoupení a všechna přináší výjimečné pocity a výzvy. Živá vystoupení jsou pro mě skutečnou motivací, abych pokračoval. Skupina Hamradun je fakt solidní muzikantská základna a vystupování si doopravdy užíváme, společnost ostatních máme rádi – jsme malá skupina bratrů. S Hamradun jsme hráli většinou ve Skandinávii a na Islandu. Zavítali jsme dvakrát do Ruska a jednou do Itálie. Obecenstva jsou podle mě většinou stejná, neboť naší řeči nikdo nerozumí, ale mohou to cítit a dotknout se toho skrze mezinárodní jazyk, jenž je tvořen hudbou. To je podstata hudby, že mluví svým vlastním jazykem.

V minulosti jsi býval členem kapely Týr. Povíš mi něco o té době? Jaké jsou vaše vztahy teď? Všimla jsem si, že s nimi občas vystupuješ…

Členem Týr jsem byl asi čtyři roky a nahrál jsem s nimi první desku. Bylo to skvělé období. Když jsem se k nim přidal, všichni jsme častečně bydleli v Dánsku. Hodně jsme hráli tam, na Islandu a samozřejmě doma na Faerských ostrovech. Po prvním albu jsem s nimi byl několik měsíců, potom jsem se rozhodl odstěhovat se zpátky na Faery a krátce nato i z dalších důvodů kapelu opustit. Přestože od založení Týr uběhlo již dvacet let a kapelou prošli různí lidé, vycházíme spolu všichni dobře. S Týr jsem od té doby příležitostně vystupoval jako hostující zpěvák a zpíval jsem některé ze starších věci jako je „Ormurin langi”. Vždycky to je zábava!

Co jsi dělal mezi obdobím u Týr a současnou dobou s Hamradun?
Dlouhý příběh, který se pokusím říct stručně. Po Týr jsem krátce hrál v několika kapelách a vedle toho jsem se vyučil tesařem. V roce 2008 jsme se s přítelkyní přestěhovali do Dánska do Kodaně, ona studovala a já jsem pracoval. Kombinoval jsem pracovní a rodinný život a kromě toho jsem na kodaňské univerzitě získal bakalářský titul z prehistorické archeologie. Už od raného dospívání pro mě archeologie byla největší vášní. K tomu jsme šťastní rodiče tří dětí. V roce 2012 jsme se přestěhovali zpátky na Faerské ostrovy a pomalu jsem se chystal na trvalý návrat na hudební scénu. Při setkání s kytaristou Uni Debessem v roce 2014 se věci udály velmi rychle a Hamradun spatřili světlo světa, pak v roce 2015 vyšlo naše první album a nemáme v úmyslu skončit.

Pocházíš z města Tvøroyri na ostrově Suðuroy. Tento ostrov je s ostatními ostrovy spojený trajektem. Určitě to musí být velký rozdíl žít tam ve srovnání s životem v Dánsku.

Někdy je to jako žít na okraji světa obklopeným Atlantským oceánem! Narodil jsem se tady, takže to pro mě je úplně přirozené. V zimě mohou kvůli drsnému počasí nastat dny bez pravidelného spojení s pevninou. Je to naprostý rozdíl bydlet zde oproti bydlení v bytě v Kodani, ale každé místo má své výhody. Nemám nic proti životu na odlehlém místě a výhody bydlení v blízkosti přírody jsou pro mě velmi důležité! Město, ve kterém žijeme, má asi 1700 obyvatel a na celém ostrově žije asi 4500 lidí.

O kterých místech na Faerských ostrovech si myslíš, že jsou nejkrásnější?

Náš ostrov Suðuroy je nejkrásnější ostrov ze všech. Každý ostrovan to říká!! Je tu spousta hor, údolí a útesů, které jsou svým způsobem jedinečné a mám nějaké oblíbené. Vyprávět o tom je příliš komplikované, cizinci musí přijet na výlet nebo se tu projít a vidět to na vlastní oči. Počasí je tu hodně proměnlivé, avšak i bouřlivé dny mají svou krásu a přirozenou sílu.

A mohl bys některé z tvých nejoblíbenějších míst prozradit? V krásné písni „Feigdarferð” zmiňuješ útes Beinisvørð. Existují další místa, o kterých chceš složit text?

V okolní přírodě je mnoho ikonických míst, která rozhodně stojí za to navštívit. Můžu uvést jedno mé oblíbené, a sice scenérii údolí Hvannhagi, to se nachází severně od města Tvøroyri, kde žiji. Od našeho domu do údolí to pěšky trvá čtyřicet minut, je to tam nádherné po celý rok. Zachytili jsme ho na přebalu našeho prvního alba „Hamradun“. Beinisvørð zmíněný v písni „Feigdarferð“ je mořský útes na jižním konci ostrova Suðuroy a je to ostrovní ikona, jež vysoko ční a jedna její strana padá stovky metrů přímo dolů do oceánu. Nádherný výhled je také z vrcholu. V přírodě máme hodně bodů, které se pojí s různými příběhy a pověstmi, čímž se svým způsobem staly těchto událostí tichými svědky, a máme příběhy spojené s místy, o kterých jsem ještě nenapsal.

Lidé ve Skandinávii obecně hodně slaví letní slunovrat. Avšak vy Faeřané máte ještě svátek Ólavsøka. Která z těchto události je pro tebe důležitější? Co Faeřané při oslavách převážně pijí?

Ólavsøka je náš národní den a mnoho lidí se z celého souostroví schází na třídenním festivalu v Tórshavnu. Lidé se oblékají do národních oděvů, jedí místní jídlo, chodí na koncerty a výstavy a opravdu slaví! Pro ostrovany je Ólavsøka nejdůležitější, protože vlastně oslavujeme sami sebe a národní dědictví, které se s láskou snažíme zachovávat. Letní slunovrat někteří oslavují, je pro nás důležitý, protože dny kolem 21. června jsou nejjasnější v roce a v noci se opravdu nesetmí. Někteří v tento den vylézají na hory, aby viděli slunce vycházet. Faeřané mají stejně jako naši bratři a sestry v Norsku a na Islandu rádi „brændevin“, můžeš to považovat za tvrdý alkohol, a na všech oslavách ho většina lidí pije jako panáky. Skvěle se hodí k tradičnímu jídlu. Pro mě osobně je zimní slunovrat stejně důležitý, protože znamená návrat delších a jasnějších dnů, jež jsou před námi.

Co za hudbu kromě folkrocku posloucháš? Kdo jsou tví oblíbení umělci a zaujalo tě teď v poslední době něco nového?

Jsem dítě své doby, takže je stále se mnou spousta hudby, která mě oslovila ​​během dospívání, Iron Maiden, Megadeth a tak dále… Nemám vyhraněný žádný hudební žánr, mám rád vše od soft rocku po extrémnější metal. Nejdůležitější je, aby to mělo srdce, ať děláš cokoliv. Mám moc rád lidovou hudbu, obzvláště irskou a skotskou! Opravdu nemohu vybrat oblíbeného umělce, neboť za ty roky bylo vytvořeno tolik a tolik skvělé hudby! Pokud bych měl vybrat favorita, bylo by to něco z tvrdších kapel, nových i starých.

Co jsi slyšel o Česku? Byl jsi u nás někdy?

V Česku jsem byl před mnoha lety s přítelkyní. Udělali jsme si výlet do hlavního města Prahy a prožili jsme tam skvělé dny. Potulovali jsme se od rána do večera a viděli jsme spoustu věcí. Jedna věc, kterou si pamatuji, jsou vaše úžasné pivovary! Ty jsou prvotřídní. Doufám, že se do Česka v dohledné době vrátím a uvidím ještě víc!

www.hamradun.com

YouTube ukázka – Sinklars vísa

Foto: archiv kapely