I když se někdy může zdát, že vydávající firma Frontiers seká kapely jako na běžícím pásu, počátky její další akvizice sahají až do roku 2011. Tenkrát se v hlavě norského umělce Christera Haroye (Divided Multitude) začaly klubat zárodky projektu Mantric Momentum, zatím ovšem ve velmi nesmělé podobě. Postupné oťukávání konkrétních možností doznalo plnohodnotné realizace o dekádu později, kdy Christer pozval ke spolupráci svého bratrance Terje Haroye (Pyramaze). S marketingovou záštitou zmíněného labelu mohlo začít vznikat debutové album „Trial by Fire“, které bylo do hudebního světa vypuštěno 11. listopadu letošního roku.
Kapely uvedené v závorkách prvního odstavce dávají přibližnou představu o žánrovém směřování tohoto spolku. Další indicií pro doplnění celkového obrazu je jméno Magnus Karlsson, který se na desce podílel jako jeden z hostujících umělců. Z hudby je přitom patrné, že nezůstalo pouze u Magnusových formálních rad. Většinu práce, včetně nástrojového obsazení, nicméně zastal Christer Haroy, jehož autorská vize dovolila stvořit moderní a pestré (power)metalové album. Poslech nahrávky znamená zajímavý zážitek s ne úplně předvídatelným scénářem, ačkoli je pravda, že se autor v některých momentech nedokázal vyhnout žánrové konstrukci a celkem běžným stylovým schématům.
Kupříkladu úvodní song „Course of Fate“ je x-krát slyšenou hudební variací na téma „zlý a hodný policajt“. Nejprve pohrozí progresivně nasvalené kytary, aby refrén vyměkl v područí přátelských melodických linek. Fúzování moderny s tradicí je na albu běžnou záležitostí, která se ve druhé polovině nahrávky kvůli opakování téhož stává přítěží. Zcela mimózně působí závěrečný coversong „(I´ll Never Be) Maria Magdalena“, který je smutným zhmotněním zbytečně investované energie. Norský skladatel nicméně dokázal nabídnout prvky, jež nahrávku celkem úspěšně tahají ze zákoutí, kde by si ji mohli užít jenom zavilí příznivci příslušných žánrů. „In the Heart of the Broken“ je zpěvná hitovka s poctivou porcí líbivých vyhrávek. „Final Warning“ nabídne ojedinělý přísun rychlých temp, „Carry Me“ do stylového smoothie přihodí výraznou thrashovou dřeň. Vrcholem nahrávky se stává dvojice pomalejších písní „Fighter“ a „Diamond“, ve kterých pěvecky exceluje Terje a jeho bratranec mu tvoří silné garde ve formě důvtipně zakomponované akustické kytary. Z obou songů vyzařuje skladatelská lehkost a pohoda, jež se zúročila především v nádherném refrénu skladby „Fighter“.
Zvláštní zmínku zaslouží Christerova kytarová práce, která je labužnickým technickým představením, jež někdy „spasí“ i vyloženě tuctovou skladbu (např. čarokrásné sólo v kousku „Writing on the Wall“). Obsah alba bude nejvíce vyhovovat fanouškům moderně pojatého metalu, díky autorské tvárnosti a několika jedinečným melodickým momentům by ale mohlo být lákavé i pro ty, kterým inkriminovaný žánr obyčejně nic moc neříká.
|
