Zapátráte-li na internetu po kapele Induction, leckde ještě narazíte na informaci, že se jedná o českou kapelu. Jenže doba, kdy skupina měla ve svém názvu jméno zakladatele Martina Becka a kdy byl Martin součástí party, je pryč. Osudově se pro dění v kapele jeví rok 2014, kdy se součástí Martin Beck´s Induction stal kytarista Tim Hansen, jenž má ve svém rodném listě v kolonce otec zapsané jméno jedné z nejvýznačnějších osobností německé metalové scény. Z uskupení, která před třemi lety vydalo debutové eponymní album, je Tim jediným, který po totální destrukci kapely v současných mezinárodně pestrých Induction působí - z toho pohledu je možná trochu zvláštní, že vše běží pod totožným jménem. Z Hansenových nových společníků papírově největší pozornost budí asi argentinský kytarista Marcos Rodriguez, který si pětiletku brousil ostruhy po boku Peavyho Wagnera v Rage, stejnou pozornost si zaslouží i britský křikloun Craig Cairns, který se tak významným zápisem v životopise sice pochlubit nemůže, ale co je důležitější, jeho hlas ideálně sedne k Hansenovým hudebním vizím.
Při poslechu alba „Born From Fire“ vás nejspíš napadne, že jablko nepadlo daleko od stromu (v tomto kontextu by do potenciální tahanice o otcovství nejspíš zcela nevinně a o něco snáz než Kai Hansen mohli snadno spadnout Luca Turilli, či Tobias Sammet), byť je třeba zdůraznit fakt, že do otcovy protřelosti, rafinovanosti a metalové hitovosti synkovi Timovi přece jen kus cesty schází. Induction tvoří hymnický, pozitivně prosvětlený melodický power metal se základem v osmdesátých a devadesátých letech, nicméně je patrné, že za „Born From Fire“ stojí daleko mladší generace muzikantů, těžící z toho, že v žánru je vše jasně nalajnované. Nebýt temnější, drsnější a zašmodrchanější „The Beauty of Monstrance“ s power-progovou příchutí a baladické „Eternal Silence“ s až vánoční atosférou, jelo by album v poměrně hluboce vyjeté koleji, což nevyhnutelně vede k tomu, že ostrost a našlápnutost, které jsou jedním ze základních elementů nejen titulní skladby, se postupně trochu ošoupají, zprůhlední, a jiskra, jež naplno září v „Born From Fire“, v poměrně pestré „Scorched“ s oslavnou příchutí fanfár, či v růži z Turilliho zahrádky „Embers“, postupem času pohasíná. Naštěstí nikoliv v takové míře, aby to mělo tlumit entusiasmus příznivců žánru ze vskutku vydařeného alba, plného vzletných melodií, zpěvných refrénů a pozitivní energie.
Asi nejdůležitější zprávou, kterou „Born From Fire“ křičí do světa, je skutečnost, že Induction, coby nepřehlédnutelný zástupce nastupující metalové generace, dávají naději na to, že melodický power metal nezajde na úbytě. Nebojí se využít osvědčené postupy, zpracovat je s mladistvým elánem tak, aby nezněly stařešinsky, a k tomu sypou z rukávu dobré melodie. Zatím je to hra na jistotu, ale potenciál kapely je neoddiskutovatelný.
|
