Projekt Asterise představuje novou formu hudební spolupráce, se kterou se pravděpodobně budeme setkávat čím dál častěji. Tedy uskupení, jehož členové se nikdy osobně nesetkali a možná ani nesetkají. V době moderních udělátek je to asi logické, na druhou stranu se může stát, že to na výsledném hudebním tvaru bude znát. Jakýsi neosobní, strojový pocit, navíc podpořený chladným syntetickým zvukem. Bude smutné, když něco takového potká výbornou muziku. A bude to celkem jedno v případě, když se autorsky nic zajímavého dít nebude.
Což je, obávám se, případ mezinárodního on-line projektu Asterise, který vzešel ze spolupráce Řeka Dionysise Maniatakosa a Poláka Bartlomieje Mezynskiho, jenž vše sepsal a složil. Ke zhmotnění jeho žánrové vize, tedy symfonického power metalu, mu dopomohla řada dalších hudebníků, včetně pěveckého trojlístku Arnaud Menard, Katharina Stahl a Tristan Harders, kterého můžeme znát z jeho (reálné) kapely Terra Atlantica. Mezi hostujícími kytaristy vynikají Jimmy Hedlund (Falconer) a Andi Kravljaca (Thaurorod). K dobrému výsledku bylo tedy potenciálně zaděláno, přičemž tento pocit ještě před prosincovým vydáním debutu „Two Worlds“ umocnil singl „Falling Stars“. V něm slyšíme velmi poslechový power metal na hranici metalové opery, jenž baví v celé své – bezmála osmiminutové – délce, i když se můžeme pozastavit nad tempovým zlomem, který přijde zhruba v polovině a v němž se dojede až do úplného závěru skladby.
Podobné náladové změny jsou na albu velmi časté, ne vždy ale přispívají k pozitivnímu účinku písně. Jde spíše o prvoplánovou snahu, jejímž úkolem je docílit jakéhosi hloubavějšího charakteru. Když už tento autorský prvek zafunguje, vyčouhne z něj přílišná vnější inspirace, nejčastěji spojená se jménem Stratovarius. V playlistu nahrávky přesto najdeme zajímavé položky. Vyjma zmíněného singlu sem patří úvodní dva kousky „High Above The Horizon“ a „Eternal Flame“, ve kterém – krom příjemným cembalových trylků a pěvecky tažných slok – zaujme vzletný orchestrální motiv, jenž je úspěšně vsazen do divokého blastbeatového tempa. Tím ale výčet povedených míst víceméně končí…
Všechny zbývající stopy dojedou na nějaký méně atraktivní tvůrčí komponent. „Frozen Lake“ a „Promised Land“ nedisponují dostatečně inspirujícími vokálními linkami, ve druhé jmenované skladbě se navíc prokáže, že pěnice Katharina Stahl nedokáže sama utáhnout celý song (on tedy ani jeden z trojice zpěváků nepředstavuje bůhvíjakou extratřídu). V písních „Masked Parade“ a „Top of the World“ zase slyšíme dlouhé naspeedované pasáže, ze kterých až příliš čouhají počítačové samply a určitá skladatelská prostoduchost podobající se tomu, co ve své finální fázi předváděli italští Skylark. Projekt Asterise sice tak hluboko neklesl, zaujmout ale dokáže spíše okrajově a z celkového pohledu se polskému autorovi - společně s Tristanem Hardersem, který se postaral o mix - nepodařilo odbourat pocit poloamatérského produktu, ve kterém hlavní roli sehrály především softwarové programy.
|
