Debutové album Sodom nevyšlo podle představ. Kapela byla posuzována jako laciný klon Venom, a to nikoli neprávem. Navíc si vybudovala pověst problémového alkoholického spolku, se kterým není moc dobré spolupracovat. Jenže brzy po vydání prvotiny se odehrály věci, které pohled na začínající německou smečku razantně změnily. Zaprvé bylo opět nutné zlanařit nového kytaristu, když Michael Wulf alias Destructor prchl k daleko zajímavějším krajanům Kreator. Jak se ukázalo, tato zprvu nepříjemná skutečnost byla pro Sodom spásou. Na scénu vstoupil jistý Frank „Blackfire“ Gosdzik, který dramaticky překopal původní smýšlení zbývajícího dua a nasměroval kapelu k zářné budoucnosti.
Psala se druhá polovina osmdesátých let, ve které metal zažíval historicky nejslavnější období. Lidem už nestačil neškodný heavík, žadonili po daleko rychlejších a agresivnějších odnožích. Vznikaly zárodky blacku (na čemž se významně podíleli i naši sodomité) a deathu, jako první ale dostal přesný umělecký tvar thrash metal. A právě tento styl považoval nový kytarista za nejzajímavější, nejen z hlediska hudebního, ale také z pohledu lyrické formy, do které se dala napasovat daleko širší témata, nežli pouze anti-křesťanství a satanismus. Např. politika nebo válka. A tak vznikla klasická a všemi velebená etapa německé kapely.
Nejprve došlo v říjnu roku 1987 k vydání EP „Expurse Of Sodomy“. Už zde byl jasně patrný posun, nejen žánrový, ale zejména technický, včetně zvuku (což vzhledem ke strašné produkci debutového zápisu nebylo tak těžké), na kterém se poprvé podílel producent Harris Johns, budoucí studiový souputník Sodom. Thrashová tvář Němců se začíná formovat a pomalu narůstají znaky typické pro budoucí profil kapely. Největší ohlas měla skladba „Sodomy And Lust“, já osobně se ale přimlouvám za kusy „The Conqueror“ a „My Atonement“, což jsou zlověstně naspídované položky stylu, kterému se v budoucnu začne říkat blackened-thrash. Ještě výrazněji tento subžánr promluvil do tvorby druhé studiovky „Persecution Mania“, jež spatřila tmu noci přesně o dva měsíce později, 1. prosince roku 1987 po Kristu.
Úvodní příspěvek s názvem „Nuclear Winter“ je ránou na solar. Největším překvapením není ani tak přechod k thrashi, jako umělecký přístup ke skladbě, který se vyznačuje vysokou profesionalitou. Předák Tom Angelripper tvrdí baskytaru, a k tomu brousí svoji nadžánrově vyšeptalou polohu hlasu. Frank rozehrává zkušenou riffovou partii s bzučivými sólovými tahy a Witchhunter vše nakopává bicími breaky. Oproti předpokladům neslyšíme bezbřehou rytmickou naháněčku, nýbrž komplexní song s několika tempovými zvraty, která nabírá na síle po celou svoji – více než pětiminutovou – hrací dobu.
Další chuťovky přicházejí vzápětí. V „Electrocution“ slyšíme méně uhlazený projev kapely, který tvoří pomyslné propojení s debutovou fošnou, avšak v nepoměrně lepším zvukovém hávu. „Iron Fist“ znamená vyvedený punk´n´rollový coversong od Angelripperem milovaných Motörhead. Titulní skladba s emancipovanou baskytarou dá opět výrazněji čuchnout k původním blackmetalovým hrátkám, v „Enchanted Land“ zazní oblíbený trik ve formě vokální ozvěny, která zvýší chytlavost důkladně pokládaných frází. Během krátké instrumentálky „Procession to Golgatha“ pochopíme, kam chodili pro inspiraci pozdější králové death metalu Obituary. Tím žánrová variabilita nekončí, „Christ Passion“ jakoby vzdával stylizovaný hold Britům Iron Maiden, alespoň do té doby, než zazní démonický hlas, záhrobní sólo a umanutě odhláškovaný refrén, tedy další poznávací znamení Sodom. Daná skladba v sobě mimochodem obsahuje hrubý tvar budoucího hitu „Agent Orange". „Conjuration“ startují bakelitové bicí přechody, které zvou k HC punkové jízdě s rock´n´rollovým sólem, finálka „Bombenhagel“ znamená koncertní tutovku, ve které zazní notoricky známý úsek německé hymny. Nejen kvůli tomu sice někteří jedinci začali považovat hudebníky za "nácky", ti to ale vždy dementovali coby nesmysl a sami sebe naopak označili jako anti-válečnou kapelu.
První krok k nesmrtelnosti byl vykonán. Obsah alba „Persecution Mania“ měl za následek mohutně vzedmutý zájem o německé trio. Nedlouho po vydání druhé studiovky Sodom vyjeli na první velká turné, přičemž už z toho druhého byl pořízen video záznam „Mortal Way Of Live“. Na začátku roku 1989 si kapela zahrála v polských Katowicích před desetitisícovým davem. Zároveň s tím se do povědomí fanoušků vžil termín „teutonic thrash“, na jehož vzniku měli dále zásluhu velikáni Kreator a Destruction. Naděje vkládané do kapely byly veliké, což sodomity vybičovalo k výkonům, které se o pouhé dva roky později měly převtělit do podoby legendárního alba „Agent Orange“.
|
