S novinkovým albem německých Hemesath „So Schön“ se pojí poměrně zábavné prohlášení, že kapela se již zbavila limitující „neue Deutsche Härte“ a demonstruje, že tvrdá německá rocková muzika nemusí být jen beat nebo thrash. Přiznám se, že mi není úplně jasné, co tím vydávající firma vlastně chtěla sdělit, protože kapel z Germánie, které v různých rockových a metalových žánrech již bohatě předvedly a stále převádějí toto tvrzení do praxe, je celá řada. A při vší úctě k šedinám některých členů Hemesath se obávám, že „So Schön“ se nestane albem, na němž by bylo možné sílu německé scény přesvědčivě demonstrovat.
Poměrně obtížně zaškatulkovatelná hudba Hemesath si bere něco z gotického rocku (jen chybí silnější atmosféra), něco z industriálního rocku (jen chybí větší důraz), něco z elektro-rocku (to je jen lehká příchuť, která na celkový výraz nemá až takový vliv) i něco z alternativního hard rocku, díky čemuž vzniká trochu odtažitá a trochu nesourodá kolekce. Její hlavní síla se projevuje v rychlejších tempech – jinak řečeno, když Hemesath hrají na klidnější polohu, neděje se nic zásadního a skladby „Tanz“ a „Flieg“, dost nešťastně zařazené hned za sebe, táhnou desku do pořádné ospalosti. Což po pocitově studené, odštěkané recitačce „Heile Siegen“, s hypnotickým rytmem a ostřejší kytarou, akčnější nenuceně vtíravé skandovačce „Elysium“, či před zlostnější „Dies Eine Leben“ je docela solidní kláda hozená pod vlastní nohy, obzvlášť když vyjma úvodní dvojice „So Schön“ příliš nekope a pomalu se stává spíš kulisou, než muzikou, která by vás přinutila nastražit uši. K tomu by mohla ze všeho nejvíc přispět drnčivá němčina, jež ve spojení se striktním rytmem nejsilnějších kompozic zcela nevyhnutelně vnucuje srovnání se stylově i pocitově občas ne až tak vzdálenými Rammstein, a v tu chvíli se z Hemesath však stává nahý v trní (o něco úspěšněji by Hemesath mohli obstát při přetlačované s Mono Inc.). Ke cti kapely je v tomto světle třeba zdůraznit, že jednak se nesnaží stát kopií svých slavnějších krajanů, jednak i to, že do podobné pozice by při tomto srovnání spadla velká hromada jiných kolegů.
Studená hudba, solidní melodie a solidní provedení. Zcela suché finální hodnocení by po dvou prvních kouscích mělo šanci chytit i nějaký emotivnější odstín, zbytek alba však veškeré pocity (pozitivní i negativní) v podstatě vynuloval a zbyla trochu bezpohlavní muzika, která neurazí ani nenadchne.
|
