V závěru osmdesátých let thrashmetalové kapely definovaly svůj zvuk a souběžně s tím vydávaly nejlegendárnější alba. Ani němečtí sodomité nezůstali stranou, fošna „Persecution Mania“ vitálním způsobem rozorala žánrovou půdu, do které byly posléze vsazeny výhonky navazujícího počinu „Agent Orange“. Toto sousloví nechvalně proslulo kvůli americké armádě, která se pokoušela spasit Vietnam, což se jí krutě vymstilo. O dvacet let později dokázala trojice hudebníků ze Sodom dané téma přetavit alespoň v něco pozitivního a vytvořila album, které se navždy zapsalo do análů metalové historie.
Dílo, jež firma Steamhammer vhodila do chřtánů hladových mániček 1. června roku 1989, nekompromisně rozjíždí titulní skladba, která se pro Sodom stala něčím jako „Angel of Death“ pro Slayer. Dodnes nejslavnější kousek kapely, jenž není možné ignorovat na žádné živé akci. Dokonale funkční nukleární song, který kosí vše, co se ocitne v dosahu jeho zvukové vlny. Každá nota má na sobě auru kultu, ať už jde o rychlé nebo pomalejší pasáže. Sodomité také na této desce rozvíjeli práci s tempovými zvraty, a protože se pořád nacházíme na začátku jejich hudební cesty, šlo o pohodlně funkční autorskou taktiku. Jediným problémem třetí studiovky Němců je skutečnost, že – řečeno vojenskou terminologií – hudebníci nejpřesnější náboje vystřílí hned na startu playlistu a vše následující už je v podstatě pouhou variací v úvodu nastolených skladatelských postupů.
Ještě u „Tired and Red“ si toho ale nebudeme chtít všímat. Rytmická smršť s deathovým aroma spolehlivě nabalí pozornost, která se ještě navýší při nečekané vybrnkávané mezihře. Tohle může znamenat jedině klid před bouří, jak také potvrdí navazující drtivě rozpochodovaná pasáž, jež představuje samotnou kvintesenci thrashmetalového žánru. Poté bezmála rock´n´rollové sólo, návrat k úvodní rytmické vybíjené a volná rozlučková dohra. Dva songy, které patří na vrchol žánru díky všem zúčastněným, od civilněji zpívajícího Angelrippera, přes kreativního kytaristu Frankieho a neunavitelného bicmena Witchhuntera, po zvukový kabátek, který je možná lehce uhlazený, klacky pod nohy Němcům ale rozhodně neháže (producentem byl z minula osvědčený Harris Johns).
Ani neurvalý speed´n´thrashový kolotoč s názvem „Incest“ náladu nepokazí (i když o přesnou ránu na komoru už nejde), s „Remember the Fallen“ nicméně určitý problém přijde. Ničemu nevadí střední tempo skladby, které je vhodné pro nabrání dechu před závarem, jenž bude zcela jistě následovat. Háček vězí v nezajímavě odfrázovaném refrénu, který z daného songu činí o něco méně lahodné sousto. Úvod navazující stopy „Magic Dragon“ proto přijde vhod, alespoň teoreticky, prakticky totiž zní jako dozvuk předcházející skladby, čímž se pomalu dostáváme k zaměnitelnosti jednotlivých skladeb. Přičinlivé zapojení veškeré instrumentace dojem podstatně zvedne, závěrečná plocha songu ale opět působí trochu bezradně.
„Exhibition Bout“ je variací na „Tired and Red“ s vrcholem v neodolatelně naspídovaném sólu. „Ausgebombt“ je vydatná jednohubka, ve které se Tomova skvadra nikoli poprvé – a rozhodně ne naposled – vyznává ze svého obdivu ke klasikům Motörhead (skladba vyšla také v německé verzi na stejnojmenném EP). „Baptism of Fire“ v pomalém rozjezdu nasakuje deathovým feelingem, aby se následně vše přehouplo do tradiční rychlopalby. Coversong „Don´t Walk Away“ od britských heavíkářů Tank se dá považovat za zbytečnost, je proto dobře, že byl umístěn až do závěru nahrávky a nikoli doprostřed playlistu, jak se to stalo na příštím albu „Better Off Dead“.
Třetí studiovka Sodom byla trefou do černého (včetně coveru od Andrease Marschalla), samozřejmě i díky období, ve kterém vznikla. Thrash byl na historickém vrcholu a Němci se na této popularitě vyvezli způsobem, jenž jim umožnil plnohodnotné živobytí. Angelripper mohl po deseti letech odejít z přetěžké hornické práce a postavit se na vlastní nohy. Album „Agent Orange“ se probojovalo do mainstreamových žebříčků a celosvětově se jej prodalo přes sto tisíc kopií, což byl pro daný žánr neslýchaný úspěch. Nicméně, jak už to tak někdy bývá, veleúspěšné období nemělo dlouhého trvání a první problémy na sebe nenechaly dlouho čekat…
|
