Jestliže první čtyři desky (zejména „Green River“) představovaly pro Creedence Clearwater Revival velký úspěch, nebylo to nic v porovnání s tím, čeho kapela dosáhla s pátým albem „Cosmo`s Factory“. Deska se zakousla do prvního místa americké hitparády a podobně husarský kousek se povedl i na dalších místech světa. Ve Velké Británii, Austrálii, Německu či Kanadě se kapele vedlo obdobně a proto nebylo pochyb, že vstup do sedmdesátých let se Johnovi Fogertymu a jeho partě povedl na výbornou. Uvnitř to ale zase vřelo a na vině byl starý známý problém. Jestliže po úspěchu debutového alba dokázali všichni spoluhráči Fogertymu odpustit diktátorské choutky, protože se ukázalo, že vedou k nějakému výsledku a kapela zažívala první hvězdné chvilky, vynahrazující všechny ústrky, kterým se jim pod jmény Blue Velvets či The Golliwogs dostávalo, po „Cosmo`s Factory“ situace byla vyhrocenější a mnohem méně přátelská.
Fogerty začal mít ještě silnější pocit vlastní výjimečnosti, protože byl zodpovědný za všechny singlové hity a chtěl mít dohled naprosto nad vším. Dával dohromady veškerý materiál na další desku, odmítal převzaté skladby, stejně jako nápady spoluhráčů, chtěl si do nejmenšího detailu pohlídat i produkci. Jestliže u předchozích alb sem tam dal na názor spoluhráčů, po „Cosmo`s Factory“ vládl kapele neomezenou mocí a spoluhráče degradoval na pouhopouhé zaměstnance. To se ani jednomu ze zbylé trojice nelíbilo a padaly debaty o tom, že jak Tom Fogerty, tak Stu Cook i Doug Clifford kapelu opustí. John je ale držel tvrdé práce a rozhodl, že další album se začne točit ihned po návratu z letních koncertů. Vznikalo ve špatné atmosféře, rozpad kapely visel ve vzduchu. Částečně se to odráží na předloženém materiálu, který je méně nápaditější než „Cosmo`s Factory“. I když kapela tvrdila, že se snažila o rozmanitost, „Pendulum“ působí spíše neuspořádaným dojmem. A to i přesto, že obsahuje hodně skvělých míst, která se stala klasikou.
Zásadní jsou dvě singlové věci, které „Pendulum“ táhly nahoru v žebříčcích úspěšnosti. Fogertymu se povedl tah s pomyslným druhým dílem „Who`ll Stop The Rain“ z minulé desky, pojmenovaným „Have You Ever Seen The Rain?“, což je skladba, která se stala nejúspěšnějším singlem Creedence Clearwater Revival všech dob. Z alba ční nad všemi skladbami, ovšem je zde několik dalších, které se ji snaží dohnat. Druhý singl „Hey Tonight“ s nakažlivým melodickým nápadem (výtečně jej v další dekádě přepracovali Lords Of The New Church, které vedl zpěvák punkových Dead Boys Stiv Bators), skvělý rock n`roll „Molina“, nad nímž se rozpíná nakřáplý Fogertyho zpěv a úvodní blues „Pagan Baby“. Všechny čtyři demonstrují, že John Fogerty byl i po šesti deskách během tří let ve výborném skladatelském rozpoložení. Jenže sil jako kdyby mu ubývalo.
Na album se dostalo i několik slabších skladeb, které mohou svědčit o tom, že vražedné tempo udolalo i Fogertyho. Zejména „Sailor`s Lament“, „Born To Move“, „It`s Just A Thought“ a závěrečná avantgardně psychedelická, kakofonní instrumentálka „Rude Awakening # 2“ ukazují, že bylo třeba vymést šuplíky, což nezakryl ani fakt, že se Fogerty snažil skladby ozvláštnit použitím klavíru a saxofonu. To se jeví jako kontraproduktivní krok, který jim spíše ubral na energii, než aby jim dal více působivosti. Jsou místa, kde trochu zafungují, jako ve slušném „Chameleonovi“, jenž díky nim získává zajímavou koktejlovou atmosféru, v níž není nouze o swingový nádech. Nejvíce dominují ve skvělé baladě „(Could I Wish) Hidaway“, jejíž důležitou hudební složku tvoří klávesy ve stylu The Doors, teskná bluesová atmosféra a Fogertyho jímavý přednes. Díky tomu je skladba dalším z vrcholů „Pendulum“, v diskografii Creedence Clearwater Revival představuje tip na utajený hit.
Pro Johna Fogertyho a Creedence představovala „Pendulum“ vrchol megalomanství, i když po stránce úspěšnosti znamenala citelný ústup z pozic. Ne snad proto, že poprvé (a naposledy) kapela nezařadila ani jednu coververzi, ale proto, že deska je v podstatě sólovou Fogertyho prací, která pod názvem Creedence Clearwater Revival vyšla pouze kvůli komerčním důvodům. V kapele to nadělalo hodně zlé krve už v době natáčení, kdy se rozhodlo o dalším osudu. Přišla totiž chvíle, která se ukázala být pro kapelu fatální, po několika letech ústrků a odsouvání na druhou kolej došly definitivně nervy Tomovi Fogertymu, jenž měl dost diktátorských praktik svého bratra, navíc když viděl, že manažerský způsob vedení kapely je velmi amatérský. Dlouhé promluvy mezi oběma muzikanty k ničemu kloudnému nevedly a ještě než „Pendulum“ vyšlo, bylo veřejným tajemstvím, že Tom Fogerty už není členem Creedence Clearwater Revival. Odchodem nenápadného, ale velice důležitého kytaristy, jenž byl oznámen v únoru 1971, skončila nejen klasická éra Creedence, ale kapela začala odpočítávat i svou poslední hodinku.
Tom své rozhodnutí zdůvodnil diplomaticky s tím, že se chce věnovat sólové kariéře. Během následujících tří let vydal čtyři sólová alba a postavil plnohodnotnou kapelu Ruby, která (stejně jako sólová dráha) vyšuměla na začátku osmdesátých let do vytracena. Tom naposledy veřejně vystoupil v roce 1983 na školním srazu. V té době jej sužovaly bolesti zad, které si vyžádaly operaci. Při operaci mu byla podána infuze, které nebyla dostatečně testována na vir HIV, jímž se nakazil. S onemocněním AIDS žil ještě několik let, ovšem když v roce 1990 chytl tuberkulózu, už mu nebylo pomoci. Zemřel 6. září 1990, jako kytarista, který dvacet let před smrtí slavil nebývalé úspěchy, ovšem nikdy mu nebylo přáno, aby se vyhříval na výsluní popularity jako jeho bratr…
|
