Masivní úspěch zápisu „Agent Orange“ německé sodomity lehce zaskočil. Obrovský nárůst popularity dokáže málokdo ustát bez hnutí brvy, a protože metaloví hudebníci většinou spadají do bohémské sféry, řeší vzedmutí tlaku podpůrnými látkami, nejčastěji chlastem. K milovníkům špiritusu patřili i Tom Angelripper a Chris Witchhunter, což se podepisovalo na jejich živém hraní. A protože disciplinovanější kytarista Frank Blackfire nehodlal přihlížet tomuto úpadku, vřele přijal nabídku Mille Petrozzy, který jej zlanařil do slovutných Kreator. Problém byl v tom, že se to stalo pouhé tři týdny před turné sodomitů se Sepulturou. Angelripper byl pořádně naštvaný, vztek ale musel jít stranou, protože bylo nutné hledat kytaristu, který se bude schopný naučit songy kapely během šibeničně krátké doby.
Nového člena, který vypomohl alespoň s živým hraním, se podařilo nalézt v osobě Uwe Baltrusche z formace Mekong Delta. Díky němu se nemuselo rušit turné, které trvalo osm týdnů a v němž Němci trávili čas společně se Sepulturou v malém busu, což se neobešlo bez určitého napětí. Zvěsti o vzniklém nepřátelství mezi kapelami ale frontman Sodom vehementně popírá. K přípravě další studiovky se poté povedlo zlanařit kytaristu Michaela Hoffmanna, kterého si Angelripper stáhnul ze spřátelených Assassin (tedy spřátelených alespoň do té doby). O vyloženou výhru ale nešlo, jelikož Michael brzy prchnul do Brazílie, kde mu bylo nabídnuto místo producenta (a možná v tom sehrála roli ženská). To se nicméně stalo až po nahrání čtvrté řadovky s titulem „Better Off Dead“, již německé trio vydalo rok po výherním zápisu „Agent Orange“.
Ke cti Sodom budiž přičteno, že se nevydali úplně stejnou cestou. Leč nastolené ústupky nevedly k vyloženě pozitivnímu výsledku. První problém je ve zvukové stopě (kupodivu opět pod taktovkou Harrise Johnse), ze které vystupují Witchhunterovy bicí na úkor Hoffmannovy kytary, jež zní neprůbojně nejen produkčně, ale i stylově. V úvodních skladbách to díky intenzivní rytmické smršti tolik nevadí. „An Eye for an Eye“ projede žánrovou škálu od punku a speedu až k thrash´n´rollu (inspirace Motörhead přetrvává), a ještě o kousek lepší „Shellfire Defense“ zaujme díky přepouštěným slokovým, resp. spádovým bridgeovým riffům.
„The Saw Is the Law“ je inspirovaná klasickým hororem, ve kterém hraje hlavní roli motorová pila. Jde o působivou šlapavou věc s jedinou nevýhodou, kterou je nepříliš povedený refrén. Vyřvávání titulu skladby mají sodomité v oblibě, tato líná strategie je ale vždy hrou na hraně, která jednou vyjde (viz titulní věc alba), jindy ne, což je právě případ daného songu. Pro následující coversong „Turn Your Head Around“ sáhli Němci opět do metalografie Britů Tank. Výběr byl tentokrát lepší, ale protože se dostáváme mimo thrashové území, nemá zařazení coveru do vnitřních útrob playlistu valný smysl (platí to i pro druhou - už zcela zbytečnou - předělávku, kterou je kus „Cold Sweat“ od Thin Lizzy). Album tím získává roztříštěný dramaturgický charakter, což jenom potvrzuje teorii, že se německá formace při tvorbě této desky nenacházela v optimální formě.
Stopa „Capture the Flag“ je pozoruhodná riffovou plochou, která připomíná šlapavý úsek songu „Šeherezád“ od Arakainu. Ještě pozoruhodnější je skutečnost, že tuzemská kapela vydala svoje album před Němci (jde s velkou pravděpodobností o náhodu, v recenzi se to ale „hlásit“ musí). Ve zbytku playlistu na nás čeká několik typických – a postupem času velmi zaměnitelných – skladeb kapely, dočkáme si i dalších odskoků k „Motörhead punku“ nebo heavy metalu, z nichž jeden vystupuje nejen z této desky, ale i z celé metalografie Sodom. Skladba „Resurrection“ je mimořádně netradičním příspěvkem, ve kterém krom volného tempa zazní i sborové vokály. Vše začne dávat smysl při zjištění, že inspirací pro sepsání písně bylo úmrtí Tomova otce. Proto na tuto skladbu nelze nahlížet jakkoli kriticky.
Což se ale netýká posuzování alba jako celku. Není divu, že pro fanoušky, kteří očekávali thrashový nápor ve stylu agenta pomeranče, byla tato deska spíše zklamáním. Jenže pozice kapely byla v té době natolik silná, že mohlo jít maximálně o pouhý záchvěv otřesů v jejích základech. Angelripperova nátura byla navíc zocelená daleko těžšími věcmi (např. desetiletému hákování v dolech), a tak došlo k rychlému oklepání a velmi brzké nápravě nepříznivého stavu věcí.
|
