„… a tak sa stretli nadšenci hudby, autori a hudebníci a povedali si, že založia hudobnú skupinu, ktorá bude odkazom a poctou slovenskej tvorbe, jej legendám a fanúšikom...“ Pokud máte v kostní dřeni slovenskou tvorbu osmdesátých let, je tato nápověda kapely Černokvet zcela zbytečná, neboť avizovaný záměr se ústřední dvojici Matej Valiska (Ravenclaw, The Keyper`s Sons ) a Marek Kudzbel (The Gang) maximálně vydařil. To, že vám budou při poslechu debutového eponymního alba naskakovat jména Peter Nagy (ten nejen podobnými postupy, ale zásluhou i občas hodně podobné barvy hlasu Matěje Valisky vykukuje nejintenzivněji), Miro Žbirka, Palo Hammel, Marian Greksa, Gravis, …, je dané především specifickou melodikou a využitím slovenčiny. K obojímu Černokvet přistupují velmi citlivě, s obratností, elegancí a úctou, hudba zasazená na pomezí pop-rocku a hard rocku je chytlavá, uvolněná a emotivní, takže album „Černokvet“ je mile nenucenou písničkářskou záležitostí, která bezpečnou orientaci v osmdesátkových hitech našich východních sousedů nezbytně nevyžaduje, i bez nich je dostatečně funkční, ale pokud máte tuhle hudební kategorii v oblibě, vůně „Černokvetu“ bude o to intenzivnější.
Spektrum barev na albu je velmi rozmanité, dá se říct, že Černokvet je přesvědčivý, ať hraje na chytlavě přístupné motivy nebo na jemné žonglování s pocity. Příjemně vlezlý refrén v písni „Kozmonaut“ se strašně snadno dostane do hlavy, tanečně rozverná titulní skladba do celkového pojetí alba zapadá asi nejobtížněji, ale svoje místo si spolehlivě obhájí, pozitivismem nabitá úvodní skladba „Svetlo“ s vtipně sebevědomým textem (…“budiž svetlo povedal Boh, příliš si však neveril, preto pána Edisona úlohou poveril, deň oddelil od tmy a tu nazval nocou…“) ohromně snadno vtáhne do děje, filozoficky mazlivá „Servis duší“, v níž vydařený text opět hraje velmi důležitou roli, ukáže, že Černokvetu ohromně sluší ležérní vláčné tempo, na pocitový vrchol Valiska s Kudzbelem velmi elegantně vystoupají v hudebně minimalistické a přesto (opět i zásluhou nápaditého veršování) maximálně emotivní skladbě „Mapa“, a byť se Černokvet nepouští až na výjimky do divočejších akcí, finální instrumentálka „Brieždenie“ nabídne dokonalé zklidnění a pohlazení po duši.
Nenechte se zmást domovskými působišti hlavních postav projektu, nenechte se zmást odkazy na historii slovenské hudby – tohle je v první řadě upřímná a zábavná deska. Z alba „Černokvet“ dýchá lyrická obratnost, cit pro melodii a přitažlivá kombinace milé nostalgie a mladistvého zápalu, jednoduše řečeno - človečina.
|
