Švéd Johannes Frykholm je zajímavý týpek. V nedávné době se coby klávesák objevil ve formacích Symphonity a Palantír, vedle toho už několik let kuje plány s vlastním projektem Skyblazer. Johannes je powermetalový srdcař, který rád sdílí názory týkající se jeho milovaného žánru, o čemž se můžeme přesvědčit na jeho facebookovém profilu. V hlavě to má srovnané a nebojí se ani ostré kritiky, která se mezi fanoušky až tolik nenosí. Jenže tvorba vlastní hudby je něco úplně jiného. V tu chvíli se umělec posouvá z komfortní zóny na bitevní pole, kde si každý může rýpnout do toho, co napsal a stvořil.
Počátek projektu Skyblazer sahá do roku 2021, kdy Johaness zveřejnil EP "Time for Deliverance". Už tehdy se ukázalo, že švédskému hudebníkovi nechybí talent, avšak potřeboval by aplikovat větší dávku sebekritické reflexe. Bylo evidentní, že není moc dobrý zpěvák, ani producent. Při oznámení tvorby debutového alba "Infinity´s Wing" svitla naděje, že se útlý seveřan z prvotních chyb poučí a naservíruje plně profesionální produkt. To se ovšem nestalo. Johaness zůstává hlavním pěvcem i zvukařem, a to zkrátka nebylo dobré rozhodnutí.
Zvuková stopa by ještě šla skousnout, není sice ideální, na trhu se ale pohybují daleko horší produkční výtvory (navíc s automatickými bicími se velké zázraky dělat nedají). Hlavním problémem zůstává zpěv. Když Johannes rozpoutá své barytonové vokální představení v úvodu první skladby "Shine Forth", nevíme, jestli nejde o nějakou zvrácenou recesi, která má odradit od poslechu každého "slušného" člověka. Hluboké slokové polohy švédský frontman vůbec nedává, a proto je s podivem, že se nás snaží nalákat právě na ně. Vysvětlení se samozřejmě nabízejí, ani jedno ale nevyznívá pro Švéda dobře (ten své chyby buď neslyší, nebo dokonce žije v přesvědčení, že zpívá kvalitně).
S nástupem - na albu velmi častého - speedového tempa, z logiky věci agilních kláves (na černobílém rejstříku projedeme oslavné fanfáry i styl AOR) a vydatných melodických cukrbliků se situace zlepší, Švéd navíc často přepne do vyšších pěveckých poloh nebo nastoupí vícehlasy, čímž inkriminované negativum v podstatě mizí. Nabízí se tedy prostor pro klidnější zkoumání samotné muziky. Ta k sobě svolává fanoušky Power Quest, Dragonforce či jiných podobných "haló" uskupení, přičemž nalákané duše pravděpodobně nebudou odcházet zklamané, na druhou stranu se asi málokomu podaří odbourat pocit "čehosi povědomého" a v minulosti už několikrát slyšeného.
Švédský autor skutečně není mistrem osobitosti a občas si nepokrytě půjčuje u osvědčených jmen. Výsledný tvar alba sice dokáže naplnit promotérský slib o "povzbuzujícím" metalu, některým skladbám je v pohodě možné věnovat opakovanou pozornost ("Eyes of Serenity", "Across the Heavens", "Skyblazer"), kvůli řadě poloamatérských atributů ale nejde a nemůže jít o jakkoli výjimečné album (na desce sice figuruje několik hostů, včetně zpěváků, jejich přínos je ale zanedbatelný). Ne že bych to Johannesovi přál, nicméně kdyby se v těchto dnech náhodou ocitl pod palbou ostřejší kritiky, neměl by se cítit příliš dotčen, abychom nemuseli aplikovat tvrzení o zahradníkovi, který je ve skutečnosti pouhým kozlem.
|
