Na procházku „syrovým, nepřikrášleným vesmírem akustického indie folku“ zvou debutovou desku projektu Aplaus pro dva kytarista Vladimír Juno Valter a zpěvák Desed, kteří dali dohromady jedenáct obyčejně fascinujících příběhů. Jak je patrné z následujících řádků, vznik téhle desky je dvanáctým, podobně okouzlujícím příběhem. A jelikož mohutný aplaus patří bez rozdílu oběma muzikantům, přijměte pozvání k povídání s dvojicí, jejíž osobitá spolupráce u mě velmi vážně kandiduje na tuzemské album roku.
Spojnici mezi Dark Gamballe a Trny & Žiletky nalézt dokážu snadno, Aplaus pro dva do této rovnice příliš nezapadá. Je nějaká hudební hranice, kdy by sis řekl, že tu překročit nemůžeš nebo jsi otevřený čemukoliv?
Desed: Já vnímám spojnici mezi Aplaus pro dva a Dark Gamballe jako docela výraznou.
Měl jsem dokonce strach, abych hranici mezi oběma světy úplně nesmazal.
Naštěstí hudební rukopis kluků z DG je úplně jiný než ten Junův v AP2.
Navíc Juno pro mě vymyslel několik nápěvů a ukázal mi tím most, který vede z mé komfortní zóny.
Miluju hudbu mnoha stylů, dělal bych třeba rád nějaký šanson, jen za zvuku akordeonu, nebo klavíru, případně cella, taky by mě lákala nějaká hodně divoká balkánská dechovka, třeba taková, jakou dělá Kosturica.
Nechtěl bych dělat na hudbě hloupé, na takové, abych za ni cítil stud.
Taky bych nemusel kooperovat na hudbě programově sluníčkové, vykalkulovaně „ hrozně vtipné “.
Ale jinak jsem naprosto pro jakoukoliv hudbu.
Přistupuješ k psaní textů pro Aplaus pro dva jinak, než když píšeš pro Dark Gamballe či Trny & Žiletky? Má na tvoje veršování vliv fakt, že v intimnějším výrazu Aplausu pro dva se slova za nic nemohou schovat?
Desed:: Na začátku AP2 byla domluva, že každý příběh bude o dvou lidech, dvojicích, dvojčatech, prostě spjatý s číslovkou dva.
Velice jsem si přál, aby texty pro AP2 byly odlišné od DG, ale je strašně těžké a trochu schizo přepínat mezi těmito světy.
Texty pro AP2 jsou pravděpodobně nejméně temné, ze všech tří skupin, ale i tak nejsou úplně happy.
V poslední době sám sobě slibuju, že dostanu do textů víc naděje.
Uvidíme, jestli dokážu vyzrát sám nad sebou.
Ano u Aplausu se opravdu není kam schovat, ale to už u mnoha písní DG také ne.
Musím být velmi pečlivý, abych obstál.
Napsat texty pro AP2 trvalo opravdu velmi dlouho.
Téma dvojic, dvojčat a párů je asi nevyčerpatelné. Je nějaký dvojkový námět, kterému ses na debutovém albu nevěnoval a chtěl bys to ještě někdy dohnat?
Desed:: Spíš se intenzivně rozhlížím, jakým tématem se vydám na dalším albu.
Chci se pohnout zase někam jinam.
Někam k jiným výzvám, ochočit slova a vydat se tam, kde jsem ještě nebyl. Taky se může stát, že si ulevím a texty nebudou mít jedno téma, budu mít víc svobody a ta se může hodit.
Nějaké nápady mám, ale ty si nechám zatím pro sebe.
Album „Aplaus pro dva“ vznikalo sedm let. Bylo na začátku spolupráce s Junem v plánu dotáhnout ji až k desce?
Desed:: Úplně na začátku byla chuť zkusit si zahrát s výjimečným muzikantem a zjistit, jestli si budeme rozumět.
Bylo velmi brzy jasné, že se vzájemně doplňujeme a jdeme si na ruku. S Junem je radost hrát.
Po čtvrté písni jsem už na celé album rozhodně myslel, ale netušil jsem, že cesta k němu bude tak dlouhá. Jsem za tohle album strašně vděčný.
Mnohokrát jsem už ztrácel víru v to, že ho doděláme.
Jak ke spolupráci došlo, našel Juno Tebe, nebo jsi hledal někoho s méně halasným způsobem vyjadřování, než jsi měl k dispozici v Dark Gamballe a Trnech & Žiletkách?
Desed:: Vůbec nikoho jsem nehledal. Posledních 7-9 let si hudba hledá mě a já se jí v několika případech rád nechám zlákat.
Juna jsem si pamatoval, když hrál se skupinou Zylwar, působil na mě jako zjevení.
No, a když jsme se po letech potkali a on mi říkal, že si hraje sám doma pro radost, došlo na další setkání a následně jsme založili Aplaus pro dva.
Jak se deska rodila, šlo v období sedmi let o nárazovou spolupráci nebo jste na skladbách pracovali sice pomalu, ale systematicky?
Desed:: Za těch sedm let jsme se viděli možná tak 10-15x.
A to fakt nepřeháním.
Byla taková tři intenzivnější období a mezi nimi se nedělo nic, snad jen přemýšlení nad texty a poslouchání už hotové hudby.
Juno dodělával doktorát, rekonstruoval dům, dělal děti a tak na hudbu nebyl čas.
Já jsem měl Dark Gamballe a Trny&Žiletky.
Při kadenci stále nových písní od Deadyho DG a Majkla T&Ž jsem se opravdu nenudil.
Pořád mám před sebou 5-6 rozdělených songů, ty čekají, až mě znovu políbí múzy a přinesou mi nové texty.
Naštěstí mi nechybí disciplína a zápal, jsem nevyléčitelný hudební pacient.
Čekám každý den, někdy se daří, jindy se snažím tlačit na pilu, text vysedět, ale múzy jsou jako kočky, mazlí se s tebou pouze tehdy, kdy sami chtějí.
Jsou základem Junovy skladby, jejichž náladu se snažíš obléci do slov, nebo Juno podmalovává svojí kytarou Tvoje verše?
Desed:: Celý život dělám texty do hotové, nebo rozdělané hudby.
Jedinou výjimkou byla píseň Pochyby pro DG a u té jsem si uvědomil, že tahle cesta pro nás není.
Přesto, že hraju se super muzikanty, tak oni neumí reagovat na text tak, aby byl výsledek lepší, než když je hudba hotová a do ní se text vloží.
Pravda je, že mnoho pokusů ode mě nedostali.
Asi by cesta k písni hodně bolela a tak jí jdu naproti způsobem, který je vyzkoušený a kujný.
Kdysi jsem četl rozhovor s nějakým zvukovým mistrem a ten popisoval, že zažil nahrávání písně Davida Bowieho, kdy David poslal zpěv a jeho muzikanti na něj měli ve studiu zareagovat.
Žádné noty a tóny, tady to vážení máte a pošlete mi ke zpěvu super hudbu.
Bowie přijel, až bylo hotovo a part znovu ve studiu nazpíval.
Náladové spektrum textů je na „Aplaus pro dva“ velice bohaté, od příběhů, kde teče krev, až po prosté láskyplné vyznání bez velkých slov. Je ti v rámci Aplausu pro dva některá z těchto poloh bližší?
Desed:: Dělám vše pro to, aby byly texty důstojným partnerem Junovy hudby.
Nemám tu favoritní polohy, i když u písně „Tajemství“ jsem zažil takový ten textařský orgasmus, kdy se člověk cítí úplně propojený a pohlcený hudbou a zároveň mu běhá mráz po zádech.
Téma kostlivců ve skříni je pro mě velice osobním tématem. Vlastním jich několik exemplářů.
Dokázal bys z alba vybrat text, na který jsi nejvíc hrdý, či který Tebe nebo podstatu Aplausu pro dva nejlépe vystihuje?
Desed:: Vybral bych text k písni „Valentýn“, ten dává prostor pro fantazii, není úplně významově odkrytý. Mám rád slovní spojení „ flotila origami krví odplouvá“.
Vím, že pro lidi jsou některé moje texty zbytečně složité a moc neví, co si pod nimi představit.
V poslední době se snažím jít lidem více naproti, beru tohle jako takový druh výzvy.
Na druhou stranu nemůžu jít proti své vlastní spokojenosti.
Pokud mám dělat kupu rozhovorů, vylézt na pódium, musím písním naprosto věřit a musí to být ze mě cítit.
Je třeba být pro ztvárnění prostých životních příběhů dobrý pozorovatel nebo spíš pracuje tvoje fantazie? Věřím tomu, že v mnohých skladbách se dokáže řada lidí najít a poznat, mají příběhy a jejich hrdinové na „Aplausu pro dva“ svoje konkrétní fyzické předlohy?
Desed:: V textech jsou mnohdy reálné postavy ze života, některým trochu pomáhám, příběh barvím, aby se hezky četl a někdy jim zase docela nakládám.
Fantazie je promítána minimálně do padesáti procent textů.
Vnímám lidi okolo sebe, filmy, knížky a to vše má vliv na výsledný text.
Uvažujete o živých koncertech Aplausu pro dva? Jejich realizace by přece jen mohla být snadnější než u Trnů & Žiletek…
Desed:: Rozhodně o živém hraní uvažujeme.
Nejdřív ale musíme mít dost písní, abychom mohli realizovat samostatný koncert.
Juno už je má složené, ale čeká se na mě.
Potřebuju se postarat o promo, navíc finišujeme s předprodukcemi šesti písní pro DG, mám rodinu, firmu a tak musím čas velice dobře využít.
Spěchat nebudu, až přijde správný čas, tak budou i texty a potom koncerty.
Je tvým jazykem výhradně kytara, nezkoušel jsi některé svoje skladby textovat sám, případně využít pro Aplaus pro dva jiné nástroje?
Juno: Ve své podstatě mně nejbližším nástrojem je klavír, ale kompozičně jsem nejvíce schopen rozložit svoji duši do kytary a tak klavír do AP2 vytáhnu jen jako ultimum refugium.
Hudba na desce je kromě dvou malých zanedbatelných sól kompletně zahraná na jednu kytaru a live bude ve dvou znít obdobně. Není to marketingový trik na posluchače, o ten nám vůbec nejde a nikdy nešlo, to je prostě fakt, který nám od začátku s Desedem dělá radost a dává naprostou svobodu, stage piano mi tu svobodu ubere. (smích) Ale nejsem nevyčerpatelná studna nápadů, takže kdo ví, co bude v budoucnu.
Byť jsem české národnosti, dětství jsem prožil v zahraničí, proto si na texty netroufám a mé frázování je v českém jazyce na jasnou školní pětku, ještě, že textuje 5x2. (smích)
Tvoje hra na kytaru je velmi pestrá, náladová a propracovaná. Neuvažoval jsi někdy o vydání instrumentálního alba nebo jsou pro Tebe slova tak důležitou složkou písně, že vždy budeš k sobě hledat nějaký hlas?
Juno: O instrumentálním projektu jsem nikdy neuvažoval, nenaplňoval by mě. Jelikož ve své podstatě jsem metalový kytarista, tak technická a instrumentální hra na kytaru mě fascinuje a vždy bude, ale to, co mě motivuje nejvíc je kvalitní píseň. Právě ekvilibrium mezi kytarou a zpěvem byl pro mě v AP2 ten nejtěžší úkol ze všech.
Aby kytara nezněla jako že se předvádím, či čistě doprovodný instrument, ale jako plnohodnotné těleso ke zpěvu a textům, a aby je zároveň nerušila, protože my děláme písně.
Nejvtipnější na tomto všem bylo, že dlouho jsem nevěděl, zda zvládnu tento záměr na kytaru barytonovou, protože přenést hru na daný nástroj byl oříšek. Struny mám tloušťky 16-74, na tenčích strunách například slapy zněly fádně a tence, ani snímač ani zesilovač jsme používat nechtěli, při klasických technikách jak rasgueado a piccado oproti koncertní kytaře struny kladou o několik dimenzí větší odpor, několikrát jsem si vykloubil prsty a brutálně přetáhl vazy.
Historie se neptá jak, ale jestli… a naštěstí jsem kytaru nespálil, posilováním prstů a ruky ji sbalil, jsme pořád spolu a ona nám přinesla překrásný směr.
Ke své hudbě budu vždy hledat hlas a už jen ten Desedův.
Co tě nejvíc oslovuje na Desedově lyrice? V čem vnímáš jedinečnost spojení Tvojí kytary a Desedova hlasu?
Juno: Lyrika Deseda je nevtíravá, inteligentní, mystická, vzbuzující k přemýšlení a já neustále žasnu nad tím, jak je schopen vložit hlubokou podstatu daného sdělení do pár slov. Já osobně nikoho takového neznám. Za tím však nestojí pouze talent, ale i neuvěřitelná píle a disciplína Deseda, proto jsem i na několik let projekt po domluvě pozastavil, protože mně nepřišlo fér plýtvat jeho časem v době, kdy jsem se já projektu nemohl dostatečně věnovat. Se vší pokorou musím podotknout, že naše spojení jedinečným je, důvody jsou všechny výše popsané. Je to riskantní ( nekomerční ) projekt, který není pro každého a jeho komorní podtext prostě není a nemůže být například krveproudič v autě po cestě do práce a vymyká se mainstreamu. Specifičnosti dané hudby jsme si samozřejmě od začátku vědomi a šli jsme do ní zcela dobrovolně. Nikdy mě nenapadlo, že vydáme desku, že budu vést kdekoliv rozhovor o naší hudbě, takže pro mě je vše spojené s AP2 daleko za očekáváním a jsem za to všem velmi vděčný.
Podílíš se na dalších hudebních projektech nebo jsou Aplaus pro dva jediným působištěm, ve kterém je možno vychutnat si Tvoji hru?
Juno: Působím pouze v AP2 a o dalších projektech neuvažuju. Projekt vznikl náhodně, v mnoha ohledech stoji na přátelství a v případě toho, že by AP2 nepokračovalo, budu si hrát pouze doma pro radost a budu učit děti v ZUŠce . Jestli má kytara v AP2 bude inspirovat byť jediného posluchače k tomu, aby se začal učit hře na kytaru, či jakýkoliv jiný nástroj a hrál jakoukoliv hudbu, pak pro mě jako muzikanta je hudební meta splněná.
Videoklip jste natočili ke skladbě „Tajemství“. Shodli jste se jednoznačně na téhle skladbě coby singlu? Co bylo hlavním důvodem?
Juno: Paradoxně „Tajemství“ je kompozičně má nejjednodušší píseň, obsahově je však velmi hluboká a v daném textu každý najde svoji tajemnou komnatu. Chtěli jsme vydat píseň přímočarou a zjistit, zda zaujme a zdá se nám, že se povedlo. Jestli posluchač najde vnitřní cestu k našim dalším písním se teprve uvidí, ale nejlepší je si poslechnout desku jako komplet. Všech jedenáct písní je skladatelsky jiných, je tam nepřeberné množství hudebního sdělení jak po stránce zpěvu, textu, tak i nástroje. Nemyslím to namyšleně, mluvím s hlubokou pokorou vůči posluchači a v textu ani náznakem nelze popsat, jak moc si cením každého poslechu naši hudby.
Jak vidíš budoucnost Aplausu pro dva, plánujete s Desedem pokračování tvůrčí spolupráce?
Juno: Budoucnost AP2 bude záležet pouze na touze nás obou hudbu tvořit, zaujme-li navíc naše tvorba posluchače, pak o to jednodušší bude udržet projekt při životě. Nejsem schopen říci.
|
