Na světě jsou powermetalové kapely, které se mihotají na škále od slabých po výborné. Krom této hodnotící linie je ale nic nevylučuje z množiny běžných smrtelníků. A pak existuje formace, jež se pohybuje mimo světské zákony, ve svém vlastním vesmíru a se svými vlastními pravidly. Jde o jiný kvalitativní level, pro běžné lidské mozky nepochopitelný a neuchopitelný. Máme ale štěstí. Jednou za čas se tato mimozemská entita vydá na planetu Zemi a zanechá nám dárek v podobě nadpřirozeně krásné muziky.
Poprvé se to přihodilo v roce 2014, kdy formace Twilight Force vydala debut "Tales of Ancient Prophecies", podruhé v roce 2019 s albem "Dawn of the Dragonstar" (v případě druhé řadovky "Heroes of Mighty Magic" došlo k technické poruše, která zapřičinila špatný zvuk nahrávky). A i když to na první pohled tak nevypadá, lidstvo si asi dárky pořád zaslouží, jelikož k nám vesmířané přilétli znovu, tentokrát na počátku roku 2023, aby nám věnovali další klenot v podobě díla "At the Heart of Wintervale".
Jak obal alba dokazuje, na planetě Twilight Force mají zimu, draky a také kreslíře, kteří jsou schopni dané výjevy poutavě zachytit. Hudební obsah zase potvrdí příklon vesmířanů k majestátní okázalosti, pohádkovým melodiím a až dětské hravosti, jež je ovšem servírována v naprosto profesionálním a důstojném kabátku. Ačkoli je pravda, že zvukově na tom byl o něco lépe dárek z roku 2019, k fiasku srovnatelnému s druhým počinem díkybohu nedošlo. Ono také ukočírovat a zkrotit neuvěřitelné množství not a stop, které tito vesmířané na svých albech vyluzují, musí být zapeklitá výzva pro každého, třeba i producenta z jiného světa.
Koho z powermetalových fanoušků zaujal předešlý hudební dárek, bude nadšený i tentokrát, možná už jenom z faktu, že na albu opět pěje jistý Allyon. Tento úžasný zpěvák - v řeči pozemšťanů chce být nazýván jménem Alessandro Conti - vládne plným tělnatým hlasem, s nímž hravě vyšplhá do výšin, které zřejmě odpovídají poloze jeho vesmírně destinace. Zbytek posádky nabízí Allyonovu hrdlu rozlehlý a obdivuhodný hudební prostor, jenž umožňuje průlety nadzvukovou rychlostí i levitování ve stavu slastné beztíže.
Jestli má nějaká skladba dělat interpretům čest, pak taková, která nese jejich jméno. Úvodní kousek "Twilight Force" tento náročný úkol plní na výbornou, když přináší velkolepý hymnický nádech, oslavné symfonie, speedové tempo a dokonalé instrumentální kreace včetně neoklasických sól a krkolomných bicích breaků (pro většinu smrtelníků zcela nehratelných). Navazující titulka do nastolené rovnice vhodí nebeské vokální harmonie a srdce melodiků nestíhá tlouct vzrušením. "Dragonborn" obsahuje hravé barokně/folkové etudy, které přímo vybízejí ke spontánnímu tanečku. Daná píseň rovněž obsahuje žánrové rytmy, které jsou zrovna trendy na planetě Zemi a jejichž prostřednictvím se nám asi vesmířané chtěli zalíbit. Bylo to ovšem zbytečné, protože cokoli "vnějšího" nemůže nikdy dosáhnout jejich autorských kvalit.
První desetiminutovka "Highlands of the Elder Dragon" díky skvostným motivům uteče jako voda. Křehká pianová preludia, bujaré sbory jakoby vyňaté z české opery nebo trylkující kytary evokující klasickou tvorbu italských Rhapsody (kteří se kdysi rovněž blížili nadpozemské dokonalosti), to jsou jen některé z blyštivých atrakcí této skladby. "Skyknights of Aldaria" přijde s teatrální filmovou atmosférou a silně chytlavým refrénem, v němž Allyon spolupracuje se svými vesmírnými kumpány. Důvtipně nazvané intermezzo "A Familiar Memory" dá krátce vzpomenout na předešlé album, a to v kouzelném folkovém stylu. Oslavné instrumentální náběry vtahují do skladby "Sunlight Knight", kterou korunuje speedový chorus, roztomilé překvapení ve formě známé funky mezihry i velkolepé "vánoční" zakončení (tento lidský svátek mají vesmířané vůbec ve velké oblibě a příslušné motivy využívají k ještě většímu rozsvícení svých kompozic).
Závěrečný desetiminutový ornament "The Last Crystal Bearer" můžeme označit za nejprogresivnější příspěvek alba, ovšem v rovině nevybočující ze svobodomyslných tvůrčích partitur. Samozřejmostí jsou změny temp a opulentní náboj písně, se kterou pěvecky vypomohla pozemšťanka Kristin Starkey. Skladbu ovšem kazí podivně neprůbojné orchestrace a celkově méně uhrančivý potenciál (vyjma brilantního sborového refrénu). Jinak musíme nejnovější dárek pro světské powermetalové publikum chválit. Při jeho hodnocení ovšem dochází k malému paradoxu, neboť dostává vyšší známku, než jakou si odnesl předešlý počin z roku 2019, který byl o kousek zdařilejší (album "Dawn of the Dragonstar" jsem tehdy nepěkně podhodnotil). Jakákoli čísla jsou nicméně matoucí, Twilight Force se pohybují mimo lidské kategorie a s tímto vědomím musíme k jejich epochální muzice také přistupovat.
|
