Na konci devadesátých let běžel v jednom lokálním rádiu pořad zvaný Pařník. Šlo o týdenní dvouhodinovou záležitost, ve které moderátor Jaroslav Špulák představoval novinky soudobé metalové scény. Vzpomínám si, jak jsem měl přilepené ucho k reprákům kazeťáku a číhal na každý song, který by se trefil do mého vkusu. V časech bez internetu šlo o velmi vzácnou možnost seznámit se s co nejširší množinou interpretů, přičemž musím napsat, že ze zkušeností nabytých v pořadu Pařník čerpám dodnes. Jednoho večera moderátor uvedl novinku „Code Red“ od německých Sodom a jako ukázku spustil song „The Vice of Killing“. Okamžitě jsem věděl, že tohle album musím mít!
Uvnitř kapely se na sklonku předešlého milénia odehrál malý zázrak. Ještě v půli devadesátek si Angelripper vehementně házel hlínu na vlastní hrob, pak ale přišlo pomalé znovuzrození, které se otisklo do drážek slušného alba „´Til Death Do Us Unite“. Vznikla naděje, že by kdysi velice populární smečka mohla chytnout druhý dech, což se splnilo 31. března roku 1999, kdy (nový, avšak dočasný) vydavatelský label Drakkar Records zveřejnil devátou řadovku německých sodomitů. Tu konečně zdobí povedený thrashmetalový cover a hlavně zvuk od Harrise Johnse, jenž album produkoval ve svém studiu v Luette. Letitý souputník kapely vystřihl brilantní a moderní sound, který dalece předčil nejen všechny předešlé desky, ale také většinu těch následujících.
Playlist načíná oproti všem zvyklostem bezmála minutové intro. Tísnivé zvuky z filmu Olověná vesta fungují dokonale a dnes si bez nich úvod alba nelze představit. Poté vypukne thrashmetalová válka. Song „Code Red“ má všechno, co má tažný žánrový vál mít, instrumentace je přesně na svém místě a Angelripper se nachází ve skvělé hlasové formě (čas, cigára ani chlast se na německém frontmanovi nijak nepodepisují, což platí dodnes). Ačkoli v refrénu neuslyšíme nic jiného než opakování titulu skladby, díky intenzitě a vlnovitým spodním riffům zůstane intonace slov „code red“ v paměti snad až do smrti. Ani to ale není vrchol úvodní písně. Ten leží ve vnitřní odsekané pasáži, která představuje nejchytlavější kytarové představení, jaké může thrash metal nabídnout. Plnohodnotná a dokonalá žánrová slast.
Do bzučivé rytmiky a deathmetalového riffu songu „What Hell Can Create“ je vsazena zklidněná středová plocha, na kterou se nalepí psychoticky divoké sólo. Podobných překvapení je album plné a lze napsat, že téměř v každé skladbě figuruje atraktivní hudební nástavba. Někdy se dokonce jedná o záchranu jinak běžněji pojaté písně („Warlike Conspiracy“). Dobré rozpoložení v kapele indikuje i několik nadžánrových prvků, jako je jižanský groove v kusech „Liquidation“ a „Spiritual Demise“. Jde o krátké úseky, které podporují sílu thrashové dominance, o žádný stylový převrat v žádném případě nejde. Velmi slušně působí střednětempé příspěvky „Tombstone“ a „Cowardice“, stejně jako melodické sólo v půvabně odsekané položce „Visual Buggery“. V žádném případě nelze opomenout dokonalý thrashový úder „The Vice of Killing“, který patří společně s titulkou na vrchol celé nahrávky. Zbývá zmínit krátký, avšak plně účinný výplach „Book Burning“ a neméně drtivý dovětek alba, HC punkovou jízdu s vtipným názvem „Addicted to Abstinence“, která vznikla na poslední chvíli ve studiu, aby trochu nakynula nedlouhá stopáž nahrávky.
Devátá studiovka Sodom potvrdila zabydlující se sestavu, vzrůstající skladatelskou formu a hlavně plnohodnotný návrat k původnímu žánru. Kapela zase patřila na vrchol teutonického thrashe. Ne vždy bylo toto lichotivé označení na místě, nicméně byla to alba jako „Code Red“, která vystřelila pochybovačům z ruky jakékoli argumenty. Sodom mezi největší thrashmetalové spolky Německa (a tím pádem celé Evropy, potažmo světa) bez pochyb patří, a je to z velké části právě díky deváté studiovce z roku 1999.
|
