Když v roce 2018 vyšel první fyzický nosič norským melodikům Big City (o čtyři roky starší debut se hmatatelné podoby dočkal až jako přídavek k tělu alba „Big City Life“) považoval jsem kapelu za malé zjevení. Jednak proto, že její zakladatel Daniel Olaisen se projevil jako dokonalý stylový chameleon a přes své působení v blackové, deathové, thrashové, i death/thrash/power progresivní kapele se projevil jako silný melodicko-rockový hitmaker, jednak tím, že Big City se na „Big City Life“ představili jako ohromně živočišný spolek, z jehož nápaditých skladeb byla cítit totální chuť k životu.
Daniel Olaisen se netajil tím, že při zakládání Big City bylo jeho plánem využít obrovské množství nápadů na písničky a kytarové riffy, ovlivněné metalem osmdesátých let. Jak se zdá, těch nápadů zase tolik nebylo. Anebo možná bylo, ale ty nejlepší už Big City vyplácali a na skladě zbyly jen obyčejné. Těžko říct, jak by zněly v podání křiklouna Jana Le Brandta, který svým projevem album „Big City Life“ rozsvítil. S nástupem Jorgena Bergersena, jenž své ostruhy koval v cover bandu Europe, už na dva roky starém albu „Testify X“ Big City krapet zvadli a tenhle stav trvá i na aktuálním zářezu „Sunwind Sails“. Ne, že by kapela nedokázala příznivce melodického rocku nakrmit, ale těžko se na desce najde jediná skladba, kterou byste si s nadšením zařadili do playlistu strhujících songů. Technicky, hráčsky, vokálně i stylově je všechno v pořádku, takže nelze kapele vyčítat nějaké nedodělky, či šlápnutí vedle, ale v záplavě podobně znějících desek není absolutně nic, čím by na sebe Big City mohli strhnout větší pozornost. Tuto premisu nezmění ani syrovější „Collin`s Looking For A Hideout“, ani „After The Raid“ s nejzapamatovatelnějším refrénem (a neodbytnou myšlenkou „kde už jsem to…“), coby nejvýraznější položky velmi univerzálního, zaměnitelného a postupem času čím dál obyčejnějšího alba.
Pohodové zpěvné písničky s pozitivním nábojem, solidní melodie, slušná energie, výborná kytarová práce. Je to hodně nebo málo? Bráno optikou „Big City Life“ je to zatraceně málo, bráno kvalitou „Testify X“, je to tak akorát, bráno z pohledu toho, že na světě běhá spousta horších kapel, je to celkem dost. Ale za předpokladu, že nejste nenasytní polykači melodického rocku, kteří vezmou za vděk každou žánrovou nahrávkou, chybí důvod, proč se k „Sunwind Sails“ častěji vracet.
|
