Na jedenáctou desku si fanoušci sodomitů museli počkat rovnou půl dekádu. Prodleva ale měla dobré opodstatnění. V mezičase totiž vznikl dokument s titulem „Lords of Depravity“, jehož tvorba si vyžádala mnohem více času, než bylo původně zamýšleno. Na výsledném produktu je to nicméně znát. Video, které nakynulo do více než tříhodinové délky, obsahuje zevrubně zmapovanou historii německé kapely mezi lety 1982 a 1995, přičemž v něm figurují téměř všichni zainteresovaní aktéři a hudebníci (později vznikla ještě druhá část dokumentu, která má dokonce dvě stě třicet šest minut). Něco takového je splněným snem nejenom pro fanoušky, ale také pro recenzenty, jež se zrovna pokoušejí zmapovat kompletní metalografii té které kapely.
Do vínku jedenáctého alba Němců byl vsazen eponymní titul. Těžko říct, proč se tak stalo zrovna v tomto případě, nic speciálního to každopádně neznamená. Jedinou výraznější odchylkou je výměna na producentské židli, ze které byl sesazen historicky nejzásadnější studiový partner kapely Harris Johns. Nahradil jej Haan Hartmann a také bývalý kytarista Sodom Andy Brings, kteří nastoupili v půli rozdělané práce po Achimu Köhlerovi, jenž svoji producentskou úlohu započal, ale nedokončil. V podstatě zvuku se znovu vynořila snaha o dosažení staromilského feelingu a nedopadlo to tristně jako v případě některých devadesátkových desek, nicméně i tak se nepodařilo zabránit jisté produkční zahuhlanosti. A to je pouze první problém tohoto alba...
Druhým je pokles skladatelské úrovně. Kapela působí trochu vyčerpaně (včetně Angelrippera zpěvu) a hlavně neosobitě. Zdá se, že při komponování desky sodomité hodně naposlouchávali klasická thrashová díla, zejména ta od Metalliky. Na albu „Sodom“ figuruje několik míst, které nejslavnější metalovou kapelu připomínají, většinou jde jenom o krátké riffové přechody, v případě „Axis of Evil“ ale můžeme mluvit o inspiraci, jež se stala kopií. Tohle Sodom nemá zapotřebí. Dalším lehce sporným momentem jedenácté nahrávky Němců je vnesení melodických prvků. Uživatelsky vstřícné hudební plochy obsahuje několik skladeb (např. sóla v "City of God" a "No Captures"), nelze však napsat, že by z dané strategie proudilo nějaké charisma, spíše jde jenom o další okoukaný tvůrčí aspekt. Jako by se sodomité chtěli vetřít do komerčnějších vod, ale před finálním krokem vždy trochu couvli, snad proto, aby příliš nedráždili tvrdé fanouškovské jádro.
Klasičtí posluchači by přesto nemělo být zklamáni, jelikož se germánskému triu podařilo do hudby pronést několik typických prvků. Mezi slušné skladby patří otvírák „Blood on Your Lips“ i navazující stopa „Wanted Dead“. Nejlépe dopadly kratší vypalovačky „Lords of Depravity“ a „Nothing to Regret“, které jsou jasným důkazem, že kdyby se němečtí ševci drželi svých tradičních thrashmetalových kopyt, udělali by nejlépe. Výsledkem je nerozhodné dílo, jež není schopno obstát jako kompaktní skladatelský celek, a pokud baví, tak jenom ve svých fragmentech.
|
