Od chvíle, kdy v roce 2012 opustila Heidi Parviainen Amberian Dawn a přivedla k životu projekt Dark Sarah, vydává alba velmi aktivně a pravidelně. Pauza dva a půl roku, které dělí předchozí desku „Grim“ a aktuální novinku „Attack Of Orym“, je dosud nejdelší přestávkou mezi dvěma nahrávkami Dark Sarah. Ale není se co divit, kapela, která od roku 2015 působí téměř v konstantním složení (v letošním roce Dark Sarah přibrali místo odejitého kytaristy Erkky Korhonena klávesáka Henrika Airaksinena, což je vzhledem k významu jeho nástroje na desce poměrně důležitá změna), i přes to, že navazuje na dějovou linii minulého alba, potřebovala zřejmě trochu času na stylové přezbrojení, v rámci kterého zamířila přímo do středu tanečního parketu.
Je trochu paradox, že v době, kdy bývalé Heidino působiště vsadilo trochu scestně všechny karty na odkaz Abby, bere Heidi podobný směr. Drží se více při zdi, zkouší do dusavých rytmů naroubovat něco svého já, takže to nepůsobí zdaleka tak povrchně. Nicméně i fakt, že jako jeden z hostů se na desce objeví kytarista Kasperi Heikkinen (Beast In Black) , je také docela výmluvný. Chcete-li ochutnat chuťově nejvýraznější plod z diskotékové zahrádky Dark Sarah, skočte na začátek druhé poloviny alba – trochu pitvořivé „Goth Disco“ s muzikálovou náladou, jehož název poměrně jasně naznačuje, co se Dark Sarah snaží (nutno přiznat, že zdařile) promíchat, by se mohlo stát trhákem koncertů Dark Sarah (v ideálním případě by vše mohlo být zasazené do lehce potemnělých a poťouchlých kulis), tohle má chytlavost i vtip, o dobré melodii nemluvě. V opozici pak mohou stát „Invincible“ a „Delirium“ (je to náhoda, že u obou je Heikkinen?), která zásluhou hodně vlezlého disko motivu trochu kazí seriózní image, kterou Dark Sarah dlouhá léta pěstovali. Oč dospěleji a přesvědčivěji funguje titulní hrubší skladba, v níž chutný kontrast ke zvonivému Heidinu hlásku vytvoří chroptící Mark Jansen (Epica) v roli Oryma, či „B.U.R.N.“ s majestátním refrénovým nápěvem v duchu Therion. Pokud už netrpělivě vyhlížíte, zda zazní jméno bývalého člena kapely Juhy-Pekky Leppäluota, který je nezbytnou součástí alb Dark Sarah, Heidi a spol. nezklamali a Leppäluota přizvali k celkem standardní skladbě „Piece Of My Heart“. S ní jako by Dark Sarah odstartovali blok skladeb, který má zřejmě za úkol žádného z fanoušků nepohoršit a tak album končí v poněkud jednotvárném a usedlém duchu.
Zpěvné, melodické, nasládlé album, které nejvíc vytěží z momentů, v nichž Dark Sarah vyklouznou z univerzálně taneční šablony. Tudy vede cesta, při níž Dark Sarah nepřijdou o líbivost, ale díky rafinovanější atmosféře jsou víc než jen jedna kapela z řady těch, které se snaží sklouznout po populárním trendu. Jen škoda, že podobných osobitých skladeb kapela nenastřádala na novince víc.
|
