Každé nové album japonských Galneryus je velkou neznámou. Na posledních deskách asijské formace docházelo k čím dál většímu upevňování progresivních vazeb, zároveň se ale vždy našel alespoň kousek místa pro oslavný power metal, na kterém Japonci postavili svoji kariéru. Logické předpoklady vedly k myšlence, že na novince "Between Dread and Valor", jež přichází po tradiční dvouleté odmlce, bude pokračovat nastolený žánrový směr. Japonský kvintet ovšem tyto domněnky vyvrátil způsobem, který nečekal snad vůbec nikdo...
Leccos naznačil pilotní singl ke skladbě "Let Us Shine". Klidný, neinvazivní song, jedoucí v podstatě na hardrockové bázi, to byl pravý opak temné progrese, která uváděla na svět předchozí album "Union Gives Strenght". Jenže autorsky nešlo o nic světoborného, včetně ne zcela vyladěné zvukové produkce. Násobenými poslechy se nicméně dojem z dané skladby začal zlepšovat, až se změnil ve zcela pozitivní. Pokaždé přitom platilo, že vrchol písně tvoří čarokrásně vykroucené sólo z dílny kytaristy a hlavního autora Sya, přestože - přísně kriticky vzato - jde jenom o využití osvědčených a mnohokrát slyšených postupů.
A něco takového je možné vztáhnout k albu jako celku. Japonci tentokrát cílí na skladatelskou jistotu a výsledek působí, jakoby se vlastně ani moc nesnažili (tipoval bych to na nutnost splnění firemní zakázky). Důvod k tomu zavdává i kratší stopáž nahrávky, jejíž závěr je navíc složen z dvouminutové instrumentálky "A Piece of Souls" a coversongu "Inori". Obě skladby jsou povedené, jejich jemná baladická narace ale těžko uspokojí metalu chtivé posluchače. Předcházející dění pak potěší hlavně melodicky zaměřené duše, progresivci, jak již bylo naznačeno, tentokrát docela ostrouhali. Zauzlené kytarové riffy prolítnou albem pouze v náznacích a nad obsahem skladeb nikdy nepřevezmou dominantní moc.
Dočkáme se jiných typických ingrediencí, jako jsou mohutné sbory, okázalé orchestrace a samozřejmě umělecky náročné hudební motivy, o které se dlouhodobě stará dvojice borců Syu a Yuhki (klávesy). Vše plyne v obecně pozitivním, kamarádském a nekomplikovaném duchu, který občas vklouzne až do nejměkčí rockové odnože AOR (viz výtečná "With Pride"). Do hudby se díky tomu podařilo propašovat cosi mimořádně sympatického, na druhou stranu se nelze ubránit pocitu, že Japonci tentokrát jeli jenom napůl plynu a že některé své fanoušky nechali trochu ve štychu.
|
