Přišel čas ladit se na léto. Sice s malým předstihem, ale koncentrovaná dávka pozitivní energie nemůže nikdy uškodit, zvlášť když člověk potřebuje nabrat síly po dlouhých zimních měsících (ne že by takové letos vůbec proběhly). Pro tyto účely zde máme melodicko-rockové spolky, kterými nás bohatě zásobuje italská firma Frontiers Records. Khymera patří v dané oblasti mezi přední kapely, a to zejména díky frontmanovi Dennisu Wardovi, jehož jméno je dlouhodobě spjato s řemeslnou i skladatelskou kvalitou.
V pořadí již šesté album tohoto tělesa zdobí křiklavý artový motiv, který by se hodil spíše k nějakému powermetalovému dílu. Všechny zbylé aspekty už vykazují tradiční stylové prvky, v čele s titulem desky a názvy skladeb. Pokud někoho neodradí sousloví jako "Don´t Wait For Love", "Sail on Forever", "Runaway" nebo "On the Edge", je slušná šance, že se mu zalíbí i hudební obsah, jenž je pod těmito názvy skryt. Jinými slovy, patříte-li k příznivcům stylu AOR, tohle album vás nezklame, ačkoli si troufám tvrdit, že ani vyloženě neohromí.
Dennis Ward je nejen multitalentovaný umělec, ale především rutinér, který vystřihne poctivou žánrovku takřka na počkání. Tak alespoň působí většina z jedenácti skladeb, jež se vešly na novou studiovku. Pocit příjemného, ale nikterak vzrušivého obsahu provází dominantní část poslechu, přičemž největší strádání souvisí s nedostatkem chytlavých vokálních linek. Písně občas zajiskří v refrénových nápěvech, jenže hlavní část tomuto hudebnímu vábení nedostojí ("Hear Me Calling", "Hear What I´m Saying"). Po vyškrtání položek s prozaickou poznámkou "ok" ale několik nadstandardních kousků přece jenom zbude.
Létem zavoní už druhá stopa "Firestarter", kterou zahřívají především sjízdné melodické vyhrávky a působivý rerfén. "On the Edge" zdobí rytmický švih a netradičně, ale o to působivěji vytrylkované sólo. Patrně nejlépe se tvůrčí plány povedlo vyladit v písni "Could Have Been Us", jež přináší působivé šestistrunné ornamenty, nosné pochodové tempo i zpěvný chorus. Zmínku zaslouží skladba "Our Love is Killing Me", v níž smutně romantický děj doprovází hravá jazzová preludia i povznášející smyčce. Páteř nahrávky nicméně stojí na osmdesátkovém melodickém rocku, za který si jeho autor zaslouží přiměřeně slušné hodnocení.
|
