Mezinárodní power-speedmetalová formace Tragedian je pozoruhodná v několika ohledech. Tím prvním je podobný název kapely i naprosto shodný font loga se stylovými souputníky Derdian, což je dlouhodobě velmi matoucí. Těžko říct, jestli jde o náhodu, případná záměna při spuštění libovolného z pětice alb Tragedian se každopádně velmi rychle odhalí. Dnes hodnocené těleso je totiž o několik kvalitativních levelů pozadu, a to nejen za Derdian, ale také za většinou žánrové konkurence.
Proto je s podivem, že si zrovna tuhle partu vzal pod firemní křídla celkem velký label Pride & Joy Music. Možná v tom sehrála roli skutečnost, že několik hudebníků Tragedian hraje nebo hrálo v renomovaných kapelách, z nichž některé mají shodnou vydavatelskou stáj (Terra Atlantica). Ani to ovšem není bůhvíjak pochopitelný argument. Při poslechu desky "Master of Illusion" (opět silně neoriginální název - viz např. čtvrtý zápis Power Quest z roku 2008) se naopak mnohokrát podivíme, jak je možné, že si tato kapela vůbec troufne se svojí muzikou vyjít na světlo boží.
Album provází amatéřina na všech frontách. Počínaje nedomrlým obalem i zvukem, přes falešný zpěv, až po samotné skladatelství, které dokáže odpuzovat chytlavost jako voda notorika. Muzika připomíná snahu třetiřadých italských kapel (např. Highlord), občas možná dřevní začátky Stratovarius, ovšem za podmínky, že by Timo Tolkki byl totální břídil. Skladby mají nulový tah, často se dokonce kvůli svojí autorské "nápaditosti" dostanou do záporných hodnot (především děsivá "Eternal"). Kamenem dalšího úrazu se stávají orchestrální vložky, které by neobstály ani jako soundtrack hry na Playstation 1.
Výjimku tvoří (s přivřením obou uší) refrén úvodního kousku "Into the Light", celkem povedená píseň "Exado", která je paradoxně odzpívána ve španělštině (frontman Joan Pabón pochází z Venezuely) a snad i nápěvy ve skladbách "The Chance" a "Freedom". To jsou ovšem chabé náplasti na tuto hudební bolístku a powermetalový terorismus, od kterého by se měl držet dál každý, kdo si alespoň trochu váží svého vkusu. Přece jenom ale existuje jeden aspekt, za který musíme tyto muzikanty obdivovat. Zvolit si pro kapelu jméno Tragedian, to značí vskutku nebývalý cit pro psychologickou sebereflexi.
|
