V roce 2017 panoval u švédských power metalistů Kardinal Sin tvůrčí přetlak. Kapela během jednoho roku vydala dvě alba, byť eponymní prvotina nebyla z nejdelších a Kardinal Sin na ní z velké části vařili z materiálu, který představili před pěti lety na debutu kapely Rough Diamond, v níž jednu dobu působila celá sestava Kardinal Sin. Následující album „Victorious“ však řeklo to zásadní – přerod z Rough Diamond kapelu nijak nerozhodil, žánrový posun od acceptovského heavy metalu ke vzletnější melodičnosti stoprocentně klapnul a s ohledem na přitažlivost desky se zdálo, že by o Kardinal Sin mohlo být docela dost slyšet. Jenže na další desku si příznivci museli počkat celých šest let.
Ne, že by si na ní Kardinal Sin ze stylového hlediska nějak zahrávali s přízní fanoušků, namlsaných při melodických orgiích na minulé desce, nicméně faktem je, že kapela šla o něco víc do hloubky a vsadila na lehce složitější strukturu skladeb. Zásadní je, že svoji nejsilnější zbraň ani v nejmenším neotupila – na vzletných melodiích se dá stále stejně slastně poletovat, přibylo o něco více opulentnosti a pompy, až vás možná v některých momentech napadne, že pokukování po německé vlčí síle (a o něco nenápadnější po Edguy) padlo u Kardinal Sin na dost úrodnou půdu. Velmi důležitou roli opět hrají klávesy, dodávající hudbě kapely určitou jemnost a eleganci. Velmi významná je poměrně specifická barva vokálu sympatického Danneho Wikermana, který má v maximálně zpěvných skladbách dostatek prostoru pro protahování hlasivek.
Kardinal Sin hrají zcela nepokrytě na efekt – úvodní natlakovaná „They Crashed In The Storm“ s výborně vypointovaným refrénem, vydařeným chorálem a dramatickou atmosférou a heroická skandovačka „Siege Of Jerusalem“ jsou hitovky na první dobrou jako z power metalové učebnice. Fakt, že jimi Kardinal Sin album otevřou, je trochu dvojsečný – je jisté, že stoprocentně přitáhnou pozornost, ale zbytek desky je (s výjimkou opulentní titulní skladby, která už nepokrytě míří na pozemky Powerwolf) o něco skromnější, a v civilnější „In The Of Fire“ i v těžkopádnějším úvodu finální „The Aftermath“ (Wasteland Symphony Pt. 3“) je zjevné, že když Kardinal Sin vyklouznou z nablýskané šablonky, že něco ze svého kouzla ztratí.
Základní téma desky – svět, který prostřednictvím válek a ničení životního prostředí směřuje k apokalypse – si o dramatičnost říká. Kardinal Sin s ní umí dobře pracovat a protože mají i talent na chytlavé melodie, nabízí „S.A.L.I.G.I.A.“ aspoň na první pohled hodně chutné menu pro příznivce melodického metalu. Jeho dlouhou životností bych si nebyl ve všech položkách úplně jist, ale to v dnešní zrychlené době asi nebude příliš zásadní. Důležité je, že Kardinal Sin umí velmi příjemně čapnout za uši.
|
