Slovenská powermetalová parta Eufory se na své třetí studiovce nepokrytě vydala vstříc aktuálním žánrovým trendům. Na jednu stranu se není co divit. Když už kapela vloží tolik úsilí do vzniku alba, celkem logicky si přeje, aby jej poté slyšelo co nejvíc lidí. Vstup do komerčnějších vod se tedy nabízí, jenom je důležité nepřekročit citlivou hranici mezi osobitým využitím moderních prvků a umělým vytunelováním aktuálních tendencí. Otázka proto zní: obstáli Slováci v tomto testu nebo se zařadili mezi pozéry a obyčejné stylové kolaboranty?
Naši východní sousedé přistoupili k tvorbě nového alba velmi poctivě. Produkci svěřili Adamu Mičincovi a celou situaci si ještě nechali zkontrolovat ve studiích Jense Bogrena. Výsledkem je výborný sound, který dalece překonává obě předešlé řadovky. Oproti debutu "Flying Island Eufory" se rovněž významně zvedla forma zpěváka Luboše Senka. Jeho hlas nyní dostojí vysokým kritickým požadavkům, a pokud se Luboš napříště vyvaruje vstupů do ostřejších vokálních poloh, které mu pořád ještě nesvědčí, budeme moci mluvit o stoprocentním pěveckém výkonu.
Album "Fifth Dimension" od začátku do konce sytí moderně zkreslené kytary. Skladby díky tomu získávají ostrý výraz, jenž zespodu nejednou podpoří bicí kontra breaky ve stylu oblíbených spolků jako Beast in Black nebo Dynazty. Je pravda, že v této strategii nemůžeme zcela rozkrýt čisté úmysly slovenských autorů (viz např. zbytečně uhoněná rytmika v úvodní titulce), z celkového pohledu to ale hudebníci přece jenom dotáhli do vítězného, a hlavně čestného konce. Album se totiž velmi dobře poslouchá a díky schopnostem jeho autorů nás celkem snadno přesvědčuje o smysluplném a "upřímném" využití moderních prvků.
Vrátíme-li se k úvodní skladbě, pak ji navzdory zmíněným rytmům nebo i tuctovým PC-orchestracím můžeme považovat za podařený příspěvek. Kapela si umí pohrát se základní stavbou a nenásilně měnit náladový výraz. Týká se to instrumentace i pěvecké složky, jakkoli Lubošova stylizace do Andi Derise nemusí být každému po chuti (tato tendence naštěstí není přehnaná). Podobně můžeme smýšlet o většině skladeb nového alba. Slováci si krom moderních riffů pomáhají gotickými pianovými ťuky, jako např. v klipovce "Falling to Nowhere", která i přes známé postupy dokáže snadno přitáhnout naši pozornost. Skladbě nechybí dynamika a atraktivní vnitřní gradace, což z ní činí jednoznačný hitový tahák desky.
Stejně dobře si slovenský kvintet (v němž stále figuruje půvabná bicmenka Miriama Hodoňová) vede ve svých klidnějších příspěvcích. "The Scent in the Room" doputuje na filmových orchestracích až do skvělého, vokálně vrstveného finále. Také pocitovka "Forever Too Late" sází na projev frontmana, který zejména v emotivních slokách definitivně přesvědčuje o výborné pěvecké formě. Slovenská parta má potenciál, jenž jí umožnil výrazné pootočení žánrovým kormidlem a z alba "Fifth Dimension" učinil chytlavou záležitost i pro posluchače, kteří jinak moderním trendům příliš neholdují.
|
