Pokud bychom sestavili formulář, v němž by se zaškrtávaly elementy signalizující to, že má kapela šanci dostat se dříve nebo později na žánrový trůn, švýcarští Ad Infinitum by měli stoprocentně odfajfkováno. Už na předchozích albech čtveřice v čele s nepřehlédnutelnou a nepřeslechnutelnou Melissou Bonny předvedla, že umí napsat velmi silné melodie, dokáže si pro album vybrat poutavý ústřední námět, je velmi obratná v aranžích, zní moderně a živě, a k završení všeho má k dispozici maximálně variabilní hrdlo (od křehkého dívčího hlásku přes šarmantní ženskost až po neurvalý growl) půvabné zpěvačky, která působila přesvědčivě u všech projektů, do kterých se zapojila, ale Ad Infinitum je středobodem světa, v němž je muzika ukuta přesně na její naturel a hlas.
Třetí řadová položka v diskografii Ad Infinitum „Chapter III – Downfall“ je vystavěna v podstatě dokonale – z dvanácti položek se kterákoliv mohl stát singlem, přitom o něco málo víc než třičtvrtě hodinová nahrávka působí velmi kompaktně. Téma starověkého Egypta, které album propojuje, se nejvýrazněji projeví ve skladbě „Seth“, jinak slouží jen jako významný element pro dramatický základ skladeb, Ad Infinitum si průběžně pohrávají i s metalově folkovým nádechem, jenž se svého nejsilnějšího propojení dočká ve finální skladbě „Legends“ zásluhou narativního příspěvku Chrigela Glanzmanna (Eluveitie). To nejdůležitější jsou však elegantní melodie, podmanivé refrény a jejich energické provedení. Není lehké v záplavě chytlavých momentů hledat vrcholy a je velmi pravděpodobné, že se budou průběžně měnit, nicméně emotivně nadýchaná citovka „Somewhere Better“ a proměnlivá „Ravenous“ s parádními vokálními hrátkami asi budou patřit do výběru nejsilnějších okamžiků pokaždé.
Ad Infinitum naplnili očekávání. Vzhledem k tomu, že jde o velmi silné album a zároveň nejsilnější položku jejich dosavadní diskografie, je nabíledni, že švýcarská čtveřice, která se nebojí překračovat zažité hranice symfonického metalu, má velmi dobře našlápnuto.
|
