Nozomu Wakai je japonský hudebník, který má ambice a jasnou vizi. Oproti svým krajanům se neomezuje jenom na domácí trh, ale najímá si přední žánrové umělce a studiové pracovníky, kteří pomáhají jeho muziku protlačit do celého světa. Tedy přesně tam, kam patří. Už v jeho předešlém projektu Destinia jsme se přesvědčili, že japonský autor umí napsat velmi dobré skladby. Wakaiova nová kapela Ashrain v tomto pozitivním trendu pokračuje a díky vysoké kvalitě volá po pozornosti co největšího množství posluchačů.
Wakai tentokrát ke spolupráci pozval basistu Petera Baltese (ex-Accept), bicmena Andyho C. (ex-Lords of Black) a za mikrofon postavil Iuriho Sansona (ex-Hibria). Tento brazilský zpěvák nepodával v poslední době zrovna přesvědčivé výkony (viz např. Majustice), zdá se ovšem, že to nemusela být úplně jeho vina. Na albu "Requiem Reloaded" totiž zpívá zase jako "zamlada", takže je možné, že k ruce jenom potřebuje zkušeného či dostatečně profesionálního partnera, který bude vědět, jak jej správně vést. Brazilec každopádně odvedl stejnou práci, jako všichni ostatní - tedy velmi dobrou a takřka bezchybnou.
Kapela se oficiálně prezentuje škatulkou melodický power metal, tento žánr ale ve skutečnosti není hlavním hybatelem hudebního děje. Japonský autor využívá především hardrockové postupy, které povyšuje a košatí o melodické metalové styly. Výsledkem je příjemně klouzavá žánrová fúze, jež nachází základ v osmdesátých letech a kterou do moderní doby posouvá výborný zvuk z dílny Simone Mularoniho. Retrospektivní rockový feeling nastolí úvodní skladba "Are You Ready for Rock?" a stejnojmenný dotaz ve formě Sansonova pokřiku. Souhlasné pokyvování by mělo přijít po několika minutách, kdy mezinárodní kvartet - posílený o hostujícího klávesáka Elyese Bouchouchu (Myrath) - nastolí vysoce poslechovou hudební show, která ve své zábavnosti nepoleví až do konce celého tracklistu.
Vrcholným momentem se stávají kytarová sóla. V těch Japonec vyloženě perlí a dokazuje svůj nebývalý řemeslný i kompoziční talent, kterým vynahrazuje o něco menší nápaditost při skládání beglajtů a vokálních linek (především refrénů). V kytarových vyhrávkách se zrcadlí hardrocková hravost, powermetalová síla i neoklasická důmyslnost. Ve spojitosti s povedeným okolím nejvybranějších skladeb (za všechny jmenujme hitovky "Symphony of Despair", "Believe", "The End of Sorrow", ojedinělý rychlík "Break Through the Fire" nebo skvostnou finálovku "We Fitght to Win") se jedná o nesmírně svižnou a energií nabytou muziku, kterou je prostě radost poslouchat.
|
