Kdyby všechny kapely, které pěvec Kristian Fyhr založil a založí, se zrodily podobným způsobem jako Seventh Crystal, asi by si Kristian mohl pomalu otevřít prodejnu s klávesovými nástroji. Když Fyhr s několika čerstvými písněmi v kapse uvažoval o rozběhnutí nového projektu, navštívil jej Johan Älvsång, který si od něj chtěl koupit varhany. Při jejich testování a přesvědčivé demonstraci Johanova umění padla otázka, zda by se klávesista nechtěl s Kristianem na projektu podílet. Chtěl, a tak se začali rodit Seventh Crystal. Že však Kristian Fyhr není žádný troškař, jeho aktivita se projevila u Perpetual Etude i Ginevry, a v současné době by se z něj mohl začít klubat Alessandro Del Vecchio 2.0 (zjevně ne náhodou Alessandro přiložil svou ruku k dílu na prvotině Seventh Crystal), neboť jej Frontiers angažovali coby skladatele pro firemní projekty, takže položky v Kristianově portfoliu patrně budou vydatně přibývat.
Proto je dobře, že druhé album Seventh Crystal „Wonderland“ vychází v době, kdy Kristianův rukopis, který nepatří ke kdovíjak objevným, není ještě příliš okoukaný. Pokud máte ještě v uších předloňskou prvotinu Seventh Crystal, stejně starý debut Perpetual Etude, potažmo loňské první dílo Ginevry, víte přesně, o čem Fyhrův svět je. V kontextu s názvem alba lze s radostí konstatovat, že v téhle stylově velmi blízké kolekci alb (nemluvě o záplavě podobně laděné konkurence) má Fyhr zjevně stále z čeho vařit a jeho lehkonohé melodie nepostrádají nápady a svěžest. Líbivě stavěné zpěvné stavby, se silným a velmi obratně využitým odérem osmdesátých let a nezbytně nasládlou patinou, s měkkým, čistým a obratným vokálem, zjemňujícími bohatými klávesami, tanečně klokotavou rytmikou a decentně nabroušenými kytarami (které díky přijetí druhého kytaristy hrají mírně důležitější roli než na debutu), tvoří náladově velmi konzistentní zásobárnu pozitivně příjemné nálady, jíž by slušela stadionová atmosféra. Na území, ohraničeném na poměry žánru poměrně dravými kousky („My Own Way“, „Wonderland“, „Higher Ground“), citovkami („In The Mirror“), či až neškodnými radiově přijatelnými písničkami („Someday“) se Seventh Crystal pohybují velmi suverénně a s přesvědčivou elegancí.
Frontiers tvrdí, že máte-li rádi novou vlnu skandinávského hard rocku, zastoupenou One Desire, H.e.a.t., či dalšími kapelami, které do moderního rocku vnášejí obrovský smysl pro melodii, pak pro vás „Wonderland“ bude nutností. Neřekl bych, že přímo nutností, ale je fakt, že se album strašně snadno dostává do krve, že se jen tak neopotřebuje, a v podstatě každá z deseti položek jasně kříčí do světa, že Kristian Fyhr je přírodní talent k pohledání.
|
