„Je dlouhá cesta na vrchol, pokud chcete rock`n`roll“ je motto německé kapely Mystic Prophecy. Ta cesta trvá už víc než dvacet let a nebýt zbytečného šlápnutí vedle s albem cover verzí „Monuments Uncovered“ dalo by se říct, že je bez výmolů, prudkých zatáček, nebezpečných klesání a náročných stoupání. Ne, že by parta kolem nezmara Roberta Dimitriho Liapakise byla prokouknutelná od svého prvního počinu „Vengeance“, ale věřím tomu, že řada lidí daleko dřív vyloví ve skladišti paměti informaci, že Mystic Prophecy jsou kapelou, ve které koval své ostruhy kytarista Gus G., než aby dokázali vyjmenovat názvy alespoň tří alb, které tahle ryze heavy metalová úderka dosud vydala.
Nezmění to asi ani již dvanáctý kus v diskografii „Hellriot“, i přes to, že Mystic Prophecy na něm znějí mohutně, intenzivně, díky výrazným sloganům i zapamatovatelně a pro příznivce klasického přímočarého heavy metalu (kteří slyší třeba na Grave Digger, Firewind, či Primal Fear) i dostatečně lákavě. Liapakis od začátku fungování Mystic Prophecy zjevně ví, co chce, s příchodem kytaristy Markuse Pohla v roce 2005 k sobě evidentně našel ideálního parťáka, od nástupu druhého kytaristy Evana K před šesti lety se soupiska kapely nezměnila, takže klid na práci a stabilita se plně odráží na novinkovém albu.
Ohánět se v souvislosti s ním nějakou neotřelou nápaditostí je zbytečné. Svět Mystic Prophecy je dávno jasně daný a aktuálně jeho definici kapela zahrnula do skladby „Metal Attack“ („..heavy metal deep in my head...“), která jako dalších zhruba sedm – osm kousků převážně z první poloviny alba může být ideálním reprezentantem nejen aktuální formy, ale i celkové DNA kapely. Největší předností desky jsou jasné, výhružně znějící slogany, ideálně vystavěné pro chorálové davové vyřvávání - „Hellriot“, „Demons Of The Night“, „Paranoia“ (ta asi nejsilněji), to jsou položky, jež spolehlivě vlezou do hlavy, podvědomě a nenásilně vás přinutí k tomu si tato hesla pořvávat spolu s Mystic Prophecy, a které naprosto ideálně fungují podle návodu, sepsaného v osmdesátých letech.
Ideální délka alba, na kterém je vše řečeno jasně a srozumitelně, je dalším plusovým bodem k tomu, aby tahle střela za sebou zanechala důkladnou spoušť. Až čas ukáže, jestli nádherně klišovité vzývání pekla s „Hellriot“ bude mít delší poločas rozpadu, než ostatní, náladově podobná alba Mystic Prophecy. Po jeho několika protočeních si říkám, že by v tom byl čert, abychom se za nějakou dobu nebavili o „Hellriot“ jako o jednom z nejsilnějších zářezů v portfoliu Mystic Prophecy.
|
