Když se rodí něco výjimečného, většinou o tom v danou chvíli nikdo neví. Cokoli speciálního potřebuje čas k dozrání a poté si musí razit cestu houfy konzervativců, v případě metalu i nejrůznějších puritánů a tmářů. A tak ani v první polovině osmdesátých let minulého století nebylo zřejmé, jak zásadní a nadčasový žánr se líhne ve zkušebnách mladých kapel, které potřebovaly ke svému hudebnímu vyjádření daleko tvrdší muziku, než byl punk a britský heavy metal. Jako první udeřila Metallica s debutem "Kill ´Em All", a pak už šlo všechno jako na thrashmetalových drátkách. Vznikala jedna ikonická skupina za druhou, mezi těmi největšími i formace Testament z klasické žánrové destinace v San Francisku.
Tenkrát si ale ještě devatenáctiletý Eric Peterson se svým bratrancem Derrickem Ramirezem říkali Legacy. Psal se rok 1983 a prozatím nikdo netušil, že se na západním pobřeží rodí přední žánrová hvězda. Že tomu tak skutečně bylo, dokazuje seznam hudebníků, kteří se podíleli na demu, jež vzniklo dva roky po vzniku kapely. Zpěvák Steve Souza, kytarista Alex Skolnick (který nahradil Derricka) a samozřejmě Eric Peterson, osobnosti velké jako sám vesmír. Tyto mistry doplňoval bicmen Mike Ronchetteg a basista Greg Christiansen, o kterém se svého času uvažovalo jako o nástupci Cliffa Burtona v Metallice. Demo bylo úspěchem, který vedl k podpisu s firmou Megaforce Records. Brzy poté z kapely odešel Steve Souza, jenž za sebe doporučil obřího indiána z kmene Pomo Chucka Billyho a přemístil se k neméně ikonickým Exodus. K výměně došlo také na bicmenské sesli, na kterou při tvorbě debutového alba opětovně zasedl Louie Clemente, jenž se po krátkém románku s Legacy, který absolvoval už v roce 1983, rozhodl této kapele věnovat naplno.
Během nahrávání debutu "The Legacy" americký kvintet zjistil, že se na hudební scéně pohybuje stejnojmenný jazzový spolek. Aby se předešlo právním potyčkám, změnili si naši metalisté jméno na Testament, a to na doporučení kámoše Billyho Milana (S.O.D), ikonické logo poté stvořil Eric Peterson. Nahrávání alba probíhalo v newyorském studiu Pyramid Sound během ledna roku 1987, a do světa bylo vypuštěno o několik měsíců později, konkrétně 21. dubna. Bylo to nejhojnější thrashmetalové období, kapely sázely jednou skvělé album za druhým, riffy byly nepřebrané, všechno znělo čerstvě a svěže. Testament ale veškerou konkurenci rozrazili silnými rameny jako nejdrsnější bossové a sebevědomě si stoupli do první linie mezi ty nejlepší ze všech.
Album "The Legacy" má neuvěřitelnou sílu! Od prvních tónů je zřejmé, že na něm pracovali výjimeční hudebníci. Billyho zpěv je charismatický až na půdu, přestože si ještě musel poradit s linkami, které byly původně psané pro Souzu (ten svůj otisk zanechal i v některých textech). Největší pozornost na sebe ovšem strhává kytarová práce, ať je to Petersonova riffová masáž, tak Skolnickova geniální sóla. Obojího se dosytosti dočkáme v úvodní skladbě "Over the Wall", ve které jsou do urputné rytmiky a skvělých riffů vsazeny naprosto neodolatelné sólové motivy, jež omračují lehkorukou harmoničností. Tohle není nic jiného, nežli brilantní a nadčasová dokonalost (však taky Skolnick vzešel z učitelským škamen Joe Satrianiho). Největší předností navazujícího songu "The Haunting" je Chuckovo frázování, které jej usvědčuje z nebetyčného talentu. Skladba dále upevňuje hudební souhru, jež bude prohlubována až do konce čtyřicetiminutového playlistu.
Debut Testament drží pohromadě jako betonový kvádr, se kterým nic nehne. Určitě se to nedaří času, který si na každém pokusu o zahryznutí vylomil jeden ze svých zubů. Snad pouze zvuková produkce zní méně výrazně, na druhou stranu je v ní otisknuta sentimentální osmdesátková patina. I tak je nesporné, že kdyby album disponovalo lepším soundem, prospělo by to všem a všemu. Skladba "Burnt Offerings" nabídne hravou orientální vyhrávku a další pamětihodnou stylovou řež. Stejně tak "Raging Waters" s funkčními vícehlasy a čarujícím - v době nahrávání teprve osmnáctiletým! - Skolnickem. Jedním z vrcholných klenotů alba je song "First Strike is Deadly" s vrtošivými kytarami, Billovým ječákem a epochálně melodickým sólem, za které by platil zlatem i takový Kai Hansen. Závěr alba přepne do klidnějších poloh, heavymetalová "Alone in the Dark" připomene ve svém členitě hororovém obsahu tvorbu Kinga Diamonda, postupně zrychlovaná "Apocalyptic City" zaujme vybrnkávaným startem i epickým finále (a samozřejmě vším, co leží mezi těmito krajními body).
Dílo kalifornské kapely je považováno za jeden z nejlepších thrashmetalových debutů. Album, které se do paměti zařezává vlivem kombinace rychlých temp, jedinečných sólových figur a strhující, na poměry žánru až nečekaně vstřícné vnitřní energii. Testament se i díky němu navždy zapsali do tzv. Velké thrashové osmičky a rozjeli úspěšnou hudební pouť, která pokračuje napříč dekádami do dnešních dnů, a pokud metalový pánbůh dá, bude ještě pěknou řádku let pokračovat.
|
