Po vydání prvního alba Testament začalo thrashmetalové obecenstvo větřit hudební senzaci. Debut "The Legacy" se šířil americkými obchody jako virus a infikoval čím dál větší množinu posluchačů. Vycítili to i obchodníci z labelu Megaforce Records, kteří vyžadovali po kapele druhé album, a to ve velmi krátkém časovém úseku. Hudebníci se o tom dozvěděli uprostřed turné a trochu je to vyděsilo. Rychle začali psát nové skladby, kvapem je nahráli, a poté zjistili, že je album moc krátké...
I takové trable provázely zrod druhého zápisu americké kapely, který byl zveřejněn pouhý rok po debutu a jenž i přes všechny výzvy nabyl zcela shodných kultovních rozměrů. Autorské duo Peterson/Skolnick bylo v laufu a vše, na co sáhlo, měnilo ve zlato, bez ohledu na časový tlak. Z tohoto pohledu byla firemní strategie dobrá. Jenom škoda, že podobnou agilnost neprojevili manželé Zazulovi (tedy majitelé labelu Megaforce Records) také při dohledu nad zvukovou produkcí. Již podruhé v řadě se stalo, že album Testament zní z pohledu žánru nevýrazně a nechává hudební obsah hodně ve štychu. Muzika je sice natolik kvalitní, že si svoji pozici obhájí i ve slabším zvukovém kabátku, stýskání nad výsledným tvarem nahrávky ale nikdy úplně nevymizelo a nevymizí (pozdější předělávkové album "First Strike Still Deadly" z roku 2001 na tom nic nemění).
Album "The New Order" hudebně přímo navazuje na debutový počin, od kterého se liší jenom ve formálních aspektech. Nejvýraznější diferenci tvoří rozlehlé instrumentální plochy, které byly nahrány dodatečně, aby nakynula stopáž playlistu. Podle smluvních závazků nesmělo mít album méně než čtyřicet minut, takže to kapela doháněla, kde mohla, mj. i coversongem "Nobody´s Fault" od Aerosmith, což je malinko podivná volba, i když nikoli nepochopitelná. Odráží se v ní snaha oslovit o něco širší publikum, ale také písničkové ambice, které ve skutečnosti byly tvůrčí součástí Testamentu od samých počátků, i když nejprve ve skryté a maskované formě.
Jedna z atmosféricky vybrnkávaných pasáží stojí na startu úvodní písně "Eerie Inhabitans". V té se projeví o něco dospělejší hudební základ, jenž stvrdí i takové detaily, jako je špetka melancholie ve Skolnickově sólovém partu. Titulní skladba vyztuží thrashové hradby důrazem na melodičnost, rytmickou členitost, lehce progové sólo nebo Billyho fráze, které jsou na správném místě zvýrazněny vícehlasnou podporou. Tajuplný nádech vybrnkávaného intra "Trial by Fire" přejde do pochodového tempa a velmi atraktivního basového předělu, do kterého vstoupí průboje elektrické kytary a posléze i náležitě rvavé riffy. Nejpozději v této písni si můžeme všimnout protahovaných pěveckých frází, což se stane Chuckovou velmi oblíbenou strategií, kterou jedni vzali za svou okamžitě, jiní (třeba autor těchto řádků) si na ni musí stále zvykat. Nutno dodat, že se tím ještě prohlubují již na debutu patrné spojnice s Metallikou, což je opět záležitost na delší diskuzi. Testament nicméně díky dostatečnému množství vlastní invence nemohl nikdo nařknout z přímé kopírky ať už nejslavnější metalové kapely světa nebo kohokoli jiného.
Alarmově významná vyhrávka zve ke skladbě "Into the Pit", která se stala jedním z největších hitů kapely, jenž není možno ignorovat na žádné živé akci. Neskutečně urputný tah písně je do mosh pitu jako dělaný a stává se učebnicovým příkladem krátké, ale dokonale funkční žánrové kompozice. Pocitová instrumentálka "Hypnosis" se přelije do úvodu stopy "Disciples of the Watch", pro kterou se autoři nechali inspirovat tehdy oblíbeným hororem Kukuřičné děti. Vznikla tím další legendární skladba, kterou zdobí basové vyhrávky i nejlepší sólo alba, ačkoli na geniální motivy z debutové fošny tentokrát Skolnick nedosáhl. "The Preacher" nás naučí, jak se káže thrashmetalové písmo svaté, a kdyby se někdo náhodou zdráhal uvěřit, Billy ho svým mocným ječákem vykáže do patřičných mezí. Závěr alba prozáří další instrumentální kousek "Musical Death (A Dirge)", což je vrcholný baladický moment s poutavým melodramatickým příběhem.
Druhá studiovka Testament drží stejně jako debut pevný tvar, který svádí nebývalým množstvím chytlavým momentů. Deska se prodávala po statisících a přiblížila kapelu zase o kousek blíž metalovému mainstreamu, jenž měl na konci osmdesátých let reálnou marketingovou a kupní sílu. Američané vyjeli na turné s největšími spolky doby a při svých cestách neminuli ani starý kontinent. "The New Order" je společně s debutem "The Legacy" mnohými považován za nejlepší desky Testament vůbec. Já osobně proti tomuto názoru vůbec nic nemám.
|
