Rozmohl se nám tady takový nešvar. Některé české kapely jakoby se domluvily a v poslední době začaly do své hudby hromadně implementovat houpavé kytarové motivy, všeobecně škatulkované jako groove (metal). S něčím takovým slavila před třiceti lety úspěch Pantera, což je vzhledem k její domovské destinaci (Texas, USA) pochopitelné. Groove nachází předobraz v jižanském bluesrocku a je proto neodmyslitelně spjat s americkým venkovem. Proč ale získal takovou oblibu u nás? Těžko věřit, že v příslušném stylu nacházejí tuzemští autoři úplně stejné zalíbení. Spíše to vypadá na podlehnutí trendům a návazné opisování. Výjimkám - ke kterým náleží především Arakain, jenž byl i v tomto mezi prvními - samozřejmě čest. Jenže když velmi shodné groovy postupy zalézají do obsahu většiny soudobých heavymetalových novinek, stává se tvorba jejich autorů lehce zaměnitelnou a hlavně předvídatelnou. Osobně jsem se už dávno přestal orientovat v albech tuzemských kapel Limetall, Citron, Trautenberk, D.N.A., Witch Hammer, Titanic, Motorband, Arakain (potažmo Kubova nová akvizice Niakara) a mnoha dalších. Netvrdím, že hudba těchto interpretů je špatná. Generické jižanské riffy (doprovázené velmi podobným zvukem) ovšem z jejich produkce činí jednu velkou Rubikovou kostku, u které se nelze dobrat uspokojivého řešení. Všechny barvy jsou totiž úplně stejné.

Petr Štěpnička, 30. 5. 2023