TERRIFIER - Trample the Weak, Devour the Dead
Kanadská smečka Terrifier se před šesti lety blýskla albem "Weapons of Thrash Destruction". Zpráva o přípravě novinky byla proto velmi potěšující, méně pozitivně se jevila skutečnost, že pětihlavá sestava musela být zeštíhlena na tři členy. Zbývající hudebníci se ale s nepříjemnou situací vyrovnali s praktickou elegancí - zpěvák Chase Thibodeau se chopil baskytary, což pro něj nebylo nic obtížného (nástroj ovládal už v dobách kapely Skull Hammer, jež se v roce 2012 přejmenovala právě na Terrifier). Pokud se týká kytarových pozic, po odchozím Brentu Gallantovi se žádná náhrada nehledala a veškerou šestistrunnou zátěž na svá bedra přijal Rene Wilkinson. Ve zvuku nové fošny "Trample the Weak, Devour the Dead" (s dalším jedinečným art-motivem od Eda Repky) to ale poznat není, právě naopak. Album zní po instrumentální stránce vyloženě bohatě, přičemž daná hodnota je jenom přirozeným odleskem celkové kvality nahrávky. Kanadské trio naplnilo veškerá očekávání mírou vrchovatou a od prvního poslechu je zřejmé, že jsme svědky vynikajícího žánrového příspěvku. Skladby bují nápaditostí, jedno atraktivní téma střídá druhé, na vydechnutí není čas. Zaoceánští borci zvolili taktiku rychlého útoku, ve kterém se budeme sotva stačit ohlížet za právě uběhlým obsahem. Tento nekompromisní válec ale objímá pevné autorské rámě, které se v žádném případě neslučuje se slovem chaos. Osmička nových songů je stejně přímočará jako členitá, usazování probíhá postupně a doslova volá po opětovném spouštění. Příjemné jsou nadžánrové prvky, jako groove v kusu "Perpetual Onslaught", klasický heavík ("Depths of the Storm Specter") nebo death metal ("Grinding the Blade"). Základem je ale břitevní thrash, který lze přirovnat k produkci amerických Havok. Kulometný příval chytlavých riffových ploch, bestiální rytmiky, přesně padnoucích sól, výborného zpěvu a zvuku. Tohle je album, které válcuje drtivou většinu celosvětové konkurence, včetně nejvěhlasnějších spolků. Tohle je album, které je velmi těžké přestat poslouchat. Tohle je THRASH!
8,5/10
YouTube ukázka - Trial by Combat
DISCIPLINA - Chains of Time (EP)
Tato italská banda funguje už sedm let, zdá se ale, že v jejích řadách doposud velká disciplína nepanovala. Až teprve letos se povedlo doplnit osazenstvo tak, aby bylo možné vydat plnohodnotné EP (i to se ovšem nahrávalo vícefázově s odstupem dvou roků). Kapela se oficiálně prezentuje jako deathmetalová, což je poněkud matoucí. Úplně stejnou roli, ne-li větší, hraje v hudbě Italů thrash, a malý prostor existence si pro sebe usurpuje také hardcore. Tato stylová směs zajišťuje neustálý příval nových motivů, ve kterých si každý najde "svůj kousek koláče". Stejnou měňavostí se vyznačují tempa, přičemž ta střední dávají vyniknout rychlým plochám, které rozsvítí každou z kvarteta ípíčkových skladeb. Nejlépe se poslouchají liché položky "Suicidal Tendencies" a "Living the Past" (s návdavkem šťavnaté melodeathové pasáže), ani zbývající dvojice "Game of Death" a "My Destiny" ale nezklame (power-speedové sólo ve druhé jmenované vyloženě potěší). Italové ještě musí vybrousit svůj styl, díky několika dobrým nápadům (a povedené zvukové produkci) se ale do jejich tvorby můžeme bez obav ponořit už nyní.
7/10
YouTube ukázka - Living the Past
OLD - Dawn of Darkness
Mluvíme-li o blackened thrashi, je název kapely Old naprosto ideální. Jasné a stručné sdělení, které ve spojitosti s řešením loga nebo art-motivu alba "Dawn of Darkness" tvoří dokonalou pocitovou kompozici. Díky tomu lze dopředu počítat s povedeným hudebním obsahem. To se při spuštění nahrávky velmi rychle potvrdí - krátký nájezd songu "Baptized in Hell", poté blackově vozivé riffy, žánrově přesný zpěv i zvuk, to vše jsou atributy, které vykouzlí úsměv na tvářích vyznavačů poctivého old-schoolu ve stylu Celtic Frost, Venom, Darkthrone, Hellripper nebo australských Deströyer 666. Následující trojice skladeb patří k tomu nejlepšímu, co nová - v pořadí teprve druhá - studiovka letité německé kapely přináší. "Storm of Depression" je plná tempových změn i působivého argumentačního souboje, který sám se sebou svádí zpěvák s přezdívkou Oz. Jeho blackový ryk nemá chybu, druhou, o něco melodičtější polohu můžeme brát jako vítané zpestření. V kusu "Inquisitor" si nás germánský kvintet postupně chystá, až nás mixem punkových vln, heavymetalového sóla i závěrečné rytmické laviny uhrane dalším líbivým stylovým příspěvkem. Song "Tyrants of Death" jde na věc o poznání přímočařeji, a opět to - i díky nečekaným melodickým prvkům - výborně zabírá. Navazující dění nahrávky vlivem sílící skladatelské šablony mírně ubere na pozornosti, díky rozumné stopáži se ale tato tendence nestačí překlopit do záporné roviny. Smečka Old ve výsledku přichází s atraktivní náloží sychravého a patřičně zlověstného blackened thrashe, s jehož poslechem nemusí fanoušci stylu nijak váhat.
7,5/10
YouTube ukázka - celé album
|
