Finští rychlomelodici se na pět let starém eponymním debutu příliš neblýskli, mezi fanoušky nicméně jistý ohlas zaznamenali, což jim dalo záminku k tvorbě druhého studiového zápisu. Ten vznikal ve stejné sestavě, nebylo proto možné předpokládat, že by kapela nějak uhnula ze stylu, který je výrazně inspirován klasickou érou Stratovarius, případně dalšími spolky, jež zanechaly svůj otisk v nejvěhlasnějším powermetalovém období.
K jistému posunu možná došlo, ovšem ne tak zásadnímu, abychom si při poslechu pilotního singlu (a zároveň úvodní skladby alba) "King´s a Bitch" nevšimli podobnosti s hitem "Eagle Fly Free" od Helloween. Finové stíhají uhýbat těsně ve chvíli, než se dopustí trestného činu krádeže, stejně se ale asociační plochy stávají rušivým elementem, který ubírá body jinak ne úplně marné skladbě. K Tolkkiho práci se seveřané dostanou hned vzápětí - song "The Prophecy" je svědomitě vystavěn na stratosférických základech, takže úspěch daného kousku bude záviset pouze na osobním přístupu. S určitým nadhledem si je možné tento "cover" užít, stejně jako další podobně koncipované stopy "Dying of the Light" a "White Lightning".
Ani kusy "The Northern Star" a "Out Of The Dark" nejsou špatné, ačkoli pocitově nepůvodní plochy zůstávají. Na závěr si kapela připravila dvě veselé skladby inspirované stylem Eurodance. Zde už se dostáváme na vyloženě bezduchou úroveň, která je přes všechny proklamace o nutnosti "nebrat se tak vážně" pouze snahou o přiživení se na soudobých retro-syntetických trendech, případně dalším důvodem k vykrádání známějších interpretů (jmenovitě Nanowar of Steel). Ale dobře, někde na párty u moře by to mohlo fungovat (asi jako když dýdžej pustí o půlnoci Michala Davida). Nicméně kdybychom se v budoucnosti dozvěděli, že finští hudebníci nahráli toto album na ukradené nástroje a studio si pronajali za nikdy nesplacenou půjčku, nebylo by to až takové překvapení.
|
