„Jsme nesmrtelní? Ne. Neporazitelní? Ne, pravděpodobně také ne. Kdesi v hlavě však zní, že jsme nepřemožitelní! Vždy je to o tom, že se nesmíš nechat porazit, bez ohledu na to, co ti přijde do cesty...“
Před třemi lety se svět zbláznil a Švýcaři Shakra na to upozorňovali albem, trefně nazvaným „Mad World“. S tehdejším dvanáctým zářezem do diskografie naplnili přesně to, co od nich fanoušci čekali a nabídli silnou kolekci přesně v intencích svých tradic. Jenže po vydání alba se hudební svět zastavil a Shakra, místo toho, aby rajzovali po světě, seděli doma a udělali to nejlepší co mohli. Do slova a do písmene. To, že zalezou do zkušebny a pustí se do psaní nových písní bylo z muzikantského pohledu to nejrozumnější. co šlo. Ale ne každému se v tomhle klidovém období podařilo stvořit tak podařenou kolekci jako pětici z Bernu – sice znovu sázející na jistotu, ale zároveň tak jiskřivou a hýřící nápady a zápalem, že není problém pustit se do polemiky nad tím, jestli „Invincible“ není nejsilnější kolekcí, kterou kdy Shakra vypustili do světa.
Je jedno, z které strany začnete chválit. Shakra vždy měla čich na zpěváky s ideálním hard rockovým hlasem a přesvědčivým projevem. Pro křiklouna Marka Foxe, který do této kategorie stoprocentně zapadá, je „Invincible“ čtvrtým albem po jeho opětovném návratu do Shakra, a byť nikdy nešlo kouzlo jeho hlasu a výkon zpochybňovat, na téhle desce září. Možná k tomu trochu přispívá fakt, že pobral něco z řezavého výrazu Ronnieho Atkinse. Tuhle ingredienci nenasál jen Mark, troufl bych si tvrdit, že ve zkušebně kluci párkrát protočili pár desek od Pretty Maids a do klasického výrazu Shakry se tahle příchuť (o kterou se Shakra otírala i v minulosti) vydatně otiskla, ať se bavíme o melodice, kompozicích nebo pestrých náladách. Otvírák „The Way Is It“ s hravým úvodem na španělku, silným zpěvným refrénem, kytarou, vonící po Cinderelle, nezanedbatelným sborovým příspěvkem i skvěle naostřeným sólem, chytne a nepustí, dravá a jedovatější „The Matrix Unfolds“ je naprosto strhující, z plíživě alarmující a lehce depresivní atmosféry titulní skladby jde mráz po zádech a první hitová vlna vyvrcholí v temné „Devil Left Hell“. Až po ní Shakra trochu upustí páru a přejde do „jen“ klasické, ale zcela suverénně podané rockovky „On The Wild Side“. Lišácký výraz a povědomé pohupování v duchu Pretty Maids v „Old Irish Song“, jemnější emotivnost „Tell Her That I`m Sorry“, plačtivý dojáček „As I Lay Down“ v duchu Mikea Trampa, či akční finále „As Long As I`m Alive“ zvednou druhou hitovou vlnu. Pokud by vám snad ke spokojenosti nestačil dosavadní výčet nejpovedenějších kousků alba, je třeba zdůraznit, že i v těch obyčejněji nastavených písních (bez výjimky) předvádí kytarové duo Thom Blunier - Thomas Muster velmi nápadité orgie, takže vyhlížet na „Invincible“ slabší místo je činnost marná a zcela zbytečná.
Pokud by vás snad častější kadence ( i jasný odér v hudbě Shakra) pojmu Pretty Maids vedla k pocitu, že Shakra prodala svoji osobitost za barvy kolegů Atkinse a Hammera, není třeba se bát. Shakra zůstává svá. To stačí k tomu, aby zůstali jistotou. Ale tentokrát míří podstatně výš.
|
