Ač se následující konstatování může zdát trochu kruté, je evidentní, že odchod kytaristy Alexe Skolnicka, ke kterému došlo v roce 1992, formaci Testament vyloženě prospěl. Po řadě desek, z jejichž obsahu bylo těžké rozpoznat skutečnou identitu a stylové zaměření, se Kaliforňané konečně odpíchli ke konkrétnější autorské podobě. Souviselo to sice opět s hudebními vlnami, které právě hýbaly hudebním světem a jež dokázaly zacloumat i tím nejpevnějším metalovým spolkem, Testament každopádně z těchto změn profitovali a počínaje albem "Low" začali psát novou etapu své dlouhověké historie.
Z kapely neodešel jenom Skolnick, ale také bicmen Louie Clemente. Tím se otevřel prostor ke vstupu jiných velkých jmen (Testament se vůbec během času stali výkladní skříní prvotřídních hudebníků), konkrétně Jamese Murphyho, jenž tuto štaci po lidsky nepříliš povedených zastávkách u Death a Obituary s vděkem přijal, respektive Johna Tempesty, který se mohl pyšnit zkušenostmi nabranými u spolků D.R.I. a Exodus (ještě předtím dělal technika Charliemu Benantovi z Anthrax). Oba pánové se stali pro Testament nesporným přínosem (ačkoli zatím pouze v rámci jednoho alba), zejména Murphyho šikovná sóla dávají v pohodě zapomenout na sice brilantního, avšak nemetalově založeného Skolnicka. Největší výhrou se ale v případě šesté studiovky, která byla na pulty obchodů expedována 30. září roku 1994, stalo angažování kanadského producenta Jacka Richardsona alias GGGartha.
Tento studiový technik v produkčním tandemu samotných hudebníků a ve spojitosti s mixem osvědčeného Michaela Wagenera (Metallica, Ozzy Osbourne, Accept) vykouzlil doposud nejlepší zvuk v historii kapely. Zvuk, který byl konečně hoden skladatelství autorů a metalu jako takového. K tomuto stylu se Testament zase nepokrytě vrátili, a i když se to neobešlo bez jistých ústupků, fošnu "Low" můžeme bez zardění hodnotit také jako thrashmetalovou. Druhým dominantním stylem je groove, kterému se v první půli devadesátek nedalo vyhnout, samozřejmě díky (kvůli?) Panteře, jejíž tvorbou se Billy s Petersonem (a také námezdním spolupracovníkem Del Jamesem) nechávají jasně inspirovat. Dalšími motivátory při psaní byla nová tvář Sepultury a poněkolikáté v řadě také Metallica. A je nutné zmínit, že právě podobnost s touto kapelou se chvílemi stává největší slabinou nahrávky. Zejména kousky "Legions (In Hiding)" a "Shades of War" chvílemi přepadají za hranici snesitelné inspirace a usvědčují autory z neutuchajícího pošilhávání po slávě Černého alba.
Album startuje pilotní singlová loď v podobě písně "Low". Hřmotný moderní sound působí po předešlých zkušenostech jako balzám na uši a dovoluje naplno vnímat tvůrčí tendence kapely, která tentokrát lační po čisté brutalitě. Tak agresivně a temně ještě Testament nikdy nezněli! Nosné riffové armatury titulního políčku vynesou do popředí všechny trumfy, mezi nimiž krom Murphyho sól a Petersonových nožů vyniká Billyho zpěv, jenž se v souladu s muzikou přemístil do hrubších poloh. Úsečné kytarové sekvence v "Hail Mary" připomenou americké kolegy Anthrax, avšak s dostatečným a patřičně atraktivním autorským odstupem, poté už přijde na řadu povinný baladický moment "Trail of Tears". Z minulých studiovek víme, že tahle poloha Kaliforňanům svědčí, a nejinak je tomu v případě skladby, která patří mezi vrcholné kompozice celé desky.
Ten další by teoreticky mohl číhat pod titulem "Dog Faced Dogs". Při jeho psaní měl Peterson na přání firmy vystřihnout "něco alternativního", a tak svým zadavatelům hodil pod nos brutální thrash´n´deathové pasáže, které jsou vyloženě parádní, stejně jako Billyho první koketerie s growlingem. Škoda, že pánové neměli odvahu zůstat jenom u toho a zbytek skladby uštrikovali z nesoudržného mixu orientálních vyhrávek, groovy houpání a nezábavného refrénu. V další fázi alba zaujme postupně zrychlená "All I Could Bleed", energická "Ride" i poutavá instrumentálka "Last Call", vedená ve valčíkovém tempu. Je však nutné zopakovat, že i méně vtahující okamžiky (včetně podivné ujetiny "Urotsukidóji") vyvažuje zvuková produkce a celkové nasazení kapely, která se ve zmatečném období první poloviny devadesátých let zorientovala zkušeně a se ctí.
|
