Tušíte aspoň něco málo o tom, že v roce 2017 vyšlo debutové album „Down The Hatch“ švýcarských rockerů The Ground Shaker? Předpokládám, že počet našinců, kteří tuto desku prohnali přehrávačem, nebude kdovíjak vysoký, a trošku se obávám, že ani druhý počin s názvem „Rogue Asylum“ nebude mít v současné hudební nadprodukci zrovna zametenou cestičku k uším příznivců. Alternativou načichlý rock The Ground Shaker není natolik zásadní, aby chytal na první dobrou, nemá natolik vydatnou podporu, aby se protlačil na stránky magazínů a široké stylové rozpětí kapely, nastavené svým způsobem pro všechny a zároveň pro nikoho (na pop-rockery je to příliš tvrdé, na rockery značně zaměnitelné, na metloše příliš měkké…) nedává příliš šanci na expanzi v hudebním vesmíru.
Pokud by se v muzice The Ground Shaker měla hledat osobitost, tvořil by jí mix robustního soundu, pulsujícího groovy spodku, ležérně oprásklého hlasu Giro Reigna a celkem lehkonohého přístupu k melodiím, vnášejícího do skladeb The Ground Shaker nenápadnou a nevtíravou chytlavost. Problém je, že v rámci širokého pole působnosti dojde švýcarské čtveřici příliš brzy dech a barva, takže po baladické „Demons In My Dreams“ už nemá příliš mnoho háčků, na kterých by mohla posluchače udržet, protože v první polovině alba řekne vše zásadní. A pro odhalení jejich palety není třeba ani celá první polovina – úvodní houpavě našlápnutá „88 Strong As A Lion“ s přehledným riffem, nakřáplým zvukem, solidním sólem a dobře čitelnou basou, šikovně využitá akustická kytara v jemnějším úvodu „Mask Of Insanity“ s nejvydařenější melodií, pop-rocková sluníčková nálada v „I Wonder Why“ (The Ground Shaker se odvolávají na Reignův pobyt v Kalifornii a nasátí tamních harmonií), špinavě energická „King Without A Crown“ s nervózní kytarou, a pozvolna se rozjíždějící pichlavě ubrumlaná rockovka „Ride On Me“ stačí k tomu, abyste věděli dost o tom, jestli stojí za to pustit si The Ground Shaker víc k tělu.
“The Ground Shaker se vymanili z okovů pandemického uzamčení a vytvořili svůj druhý opus „Rogue Asylum“, který nabízí groovy rezonující rock, vycizelovaný zuřivými riffy a okouzlujícími harmoniemi“, tvrdí u Fastball music. Vyhodil bych z toho pojmy zuřivý a okouzlující a mohli bychom s lablem najít společnou řeč. „Rogue Asylum“ je solidní album, jen v kontrastu s názvem kapely bych to tipoval na druhý, maximálně na třetí stupeň Richterovy stupnice. Statistika odhaduje, že i ve vyšším stupni se podobných otřesů na Zemi odehraje asi padesát tisíc ročně. A hledejte v téhle mase nějaké The Ground Shaker…
|
