Bez mučení přiznávám, že kdyby na první pohled poměrně nenápadné debutové album španělských Unchosen Once „Sorrow Turns Into Dust“ dorazilo zcela standardní cestou, možná by vstupním filtrem nepropadlo a k této písmenkově podobě by se třeba ani nedostalo. Nicméně konverzace s partou z Galicie se nesla ve velmi uvolněném duchu a konstatování, jestli chceme, nechť zaslanou nahrávku úplně klidně ignorujeme a mail rovnou smažeme, spolehlivě zafungovalo jako lampa na můru. Příliš mnoho sice nezměnilo na dojmu, že album „Sorrow Turns Into Dust“ není nahrávkou, která s vámi zacloumá na první dobrou, ale už na ten druhou začalo dostávat poměrně zajímavé kontury.
Důvodů k tomu, proč na první ne a na druhou ano, může být víc. Svět Unchosen Once je poměrně otevřený – mix heavy metalu, rocku a hard rocku v poměrně soudobém pojetí (zapomeňte však na klasické zákonitosti tradiční škatulky hard and heavy a počítejte třeba I s tím, že v „Too Late“ se otřete o thrashové motivy a z přitažlivě ubrumlané „Kill The Night“ se vyklube klasicky houpavá přesvědčivá rockovka s výbornými klávesami), který úplně nezapadne ani do zpravidla celkem snadného pasování do konkrétního časového rámce (dejme tomu, že devadesátky o pár procent vedou nad jinými obdobími). Kontrast mezi poměrně ostrými kytarami a jemným, přístupným hlasem křiklouna Javiera Calderóna si bere lehoučkou příchuť z podobně laděného světa Serenity, a (po čase) je možné uznat, že tohle spojení sice občas musí překonat drobné příkopy, ale v konečném součtu funguje. Melodika kapely je decentně chytlavá, kompozice čitelné a zpěvné, ale dostat je do hlavy přece jen chvíli trvá a na jejich podvědomé pohvizdování asi nedojde nikdy. Tomu napomáhá fakt, že deska je náladově velmi soudržná (snad jen předěl v podobě filmovou muzikou načichlé instrumentálky „The Acursed Moon“ do celkového konceptu příliš nezapadá), přičemž hranici mezi příjemnou chytlavostí a hitovostí prakticky nepřekročí. A když, tak jen v případě závěrečné emotivně velmi silné balady „True Warrior“, na druhou stranu během necelé třičtvrtěhodinky se nenajde moment, který by vám umožnil kdovíjak polevit v pozornosti. Pro příznivce videoher může poutavě působit i fakt, že část textů je inspirována touto kratochvílí.
Harmonická, pozitivně (nenechte se zmát depresivním obalem či některými temnějšími texty) laděná muzika, která svojí nenapádností trochu klame tělem, protože se v ní při hlubším zkoumání dá objevit hodně zajímavý svět. Chcete-li nahlédnout pod pokličku toho, co Unchosen Ones označují pojmem „New Old Wave of Melodic Heavy Metal“, jděte do toho, nebude to ztracený čas.
|
