Čtyři roky byla uzavřená těžká pekelná vrata, za kterými se skrývala obávaná holandská bestie. Hlasité zavrzání ve formě březnového singlu "Beheaded of the Godhead" rázně přerušilo období klidu a na začátku června démonická smečka definitivně vlétla na světlo boží. Nizozemci se tentokrát posílili o druhého kytaristu a jali se navázat na předešlý studiový atak "Slaves of the Shadow Realm", jenž byl po čertech povedeným zápisem na poli kacířského blackened thrashe a death metalu.
Při přípravě desky došlo ještě k jedné výrazné změně. Pod producentský kotel tentokrát nepřitápěl Němec Andy Classen, který se podílel na několika předešlých albech kapely, ale krajánek Erwin Hermsen. Zavedený zvuk nebylo nutné ani moudré nijak měnit, a tak je práce obou studiových techniků velmi podobná. To je bezesporu obrovský klad aktuální nahrávky Nizozemců, druhou věcí je hudební obsah. Tracklist se rozehřívá velmi opatrně, úvodní kousky sice okamžitě indikují přítomnost vyššího tvůrčího potenciálu, kvalitativní předěl mezi kapelou a širší konkurencí ale tentokrát není nijak dramatický. "Saints of Torment" působí nečekaně uspěchaným dojmem, "Contamination" pozici upevní, pořád ale jakoby nešlo o tu starou dobrou Legii Zatracených.
"Progressive Destructor" už mluví daleko chytlavější řečí. Obří thrashové stěny rozprostřou rudý koberec, po kterém se projdou hvězdné deathmetalové riffy a posléze i speedové sólo s heavíkovými trylky. K tomuto původnímu metalovému žánru, potažmo důrazu na jeho melodickou podstatu, se Holanďané vrátí ještě několikrát, nejsilněji v kusu "Savage Intent", který tvoří přechod k závěrečné části desky. Ještě předtím si můžeme užívat hříšné pocity, pramenící z poslechu velmi dobrých kusů "Skulls Adorn the Traitor´s Gate" a "Behold the Beyond" s atraktivně se stupňujícím napětím a stručným powermetalovým sólem jako bonusem.
V "Chimes of Flagellation" nizozemská skvadra nastaví blackovou tvář a zpěvák k tomu přihodí výborně odpíchnuté frázování. Asi není nutné dodávat, že projev Maurice Swinklese patří mezi jednoznačné taháky nového alba. Největší chuťovku si pánové schovali na samotný závěr. Titulní políček obsahuje nesmírně natlakované instrumentální pasáže, jež nutí vstát, zasalutovat a pochodovat společně s hlavními aktéry. Tohle je ta pravá pekelná soda, kterou chceme od Nizozemců slyšet a jež se po určitém váhání ze začátku nahrávky nakonec přece jenom projevila v celé své temné kráse!
|
