Folkáči Subway To Sally mají za sebou víc než třicetiletou kariéru, kterou právě orazítkovali čtrnáctým albem s názvem „Himmelfahrt“. Chtít po nich, aby měli potřebu kdovíjak cukat se směrovým kormidlem by asi bylo možné pouze v případě, že by se na předchozích nahrávkách měli potřebu objevovat, vyvíjet se, či experimentovat. Jenže svět Subway To Sally je poměrně jasně nalajnovaný a navzdory tomu, že kapela tvrdí, že nové album znamená zlom a deska s trochu nabubřelým názvem „Himmelfahrt“ (Nanebevstoupení) je konec a zároveň nový začátek, neboť po depresivních letech, vyznačujících se omezeními a stagnací, představují kapela kolekci plnou optimističtějších hitů a velkých melodií, je realita prozaičtější.
Subway To Sally předkládají nahrávku, v níž je spolehlivě poznáte – nechci tvrdit, že jde o vyloženě typickou nahrávku, protože třeba v porovnání s předchozí deskou „Hey!“ je přes veškerou pestrost německé septeto metalovější a důraznější. Velmi důležitou roli hrají housličky, díky užití němčiny a občas velmi striktnímu rytmu se nelze vyhnout určité asociaci s Rammstein (byť Subway To Sally ani zdaleka nemají potřebu jít do jakéhokoliv extrému), středověký nádech dodává velmi příjemnou atmosféru, jemný odér útulné putyky ji ideálně dokresluje a melodie mají ve většině případů schopnost velmi snadno chytit a nepustit. Nejsilnější háčky mají Subway To Sally připraveny ve skočných písních, v nichž se vůbec nesnaží maskovat, že hrají na první signální – chytlavost úvodní „Was Ohr Wollt“, „Leinen Los“, heroické „Eisbrecher“ a živelné „Halt“ s romantickým úvodem je naprosto bezprostřední a zcela živočišná. Ale Subway To Sally umí i skvěle zacházet s emotivnější stránkou – instrumentálka „Autumn“ s jedovatými skřipkami a netrpělivými bicími, příjemně začouzená, vláčně nadýchaná folkovina s vypravěčským vokálem „Auf Dem Hügel“, či latinský chorálový nápěv „Gaudens In Domino“ jsou coby opozice k živějším položkám velmi funkční.
Jako dokonalý tah se jeví akustický přídavek. Subway To Sally nabídli pět skladeb z „Himmelfahrt“ v akustické podobě a připojili k nim i zaktualizovanou verzi skladby „So Rot“ původně z roku 2001. Máte-li chuť na decentnější podobu kapely, stačí sáhnout po bonusovém disku. Máte-li chuť na opulentnější podobu tvorby Subway To Sally, sáhněte po (zajímavější) hlavní části desky. Jistotu, že narazíte na působivou atmosféru (což u podobně laděných spolků považuju za naprostou nezbytnost) dostanete v obou polohách.
|
