13.února 2017 se na stránkách kapely Red Baron Band objevila zpráva, že i přes čerstvý odchod zpěvačky Moniky Infernalis kapela natáčí demoverze osmi písní pro připravované páté studiové album, a i přesto, že není jasné, kdo bude stát za mikrofonem, práce na desce pokračují dál. V létě roku následujícího do Red Baron Band přišla Marika Postlerová a když se vše usadilo, začalo se na jaře roku 2020 nahlas mluvit o vydání alba. Kytarista a skladatel Pavel Kowacz upřesnil, že z původního záměru z deseti skladeb přežilo devět kousků, ke kterým kapela připojila položku „Silent Room“, a již před lety chystaný název alba „Last Chance“ měl dle Pavlova vyjádření s nadsázkou vypovídat o tom, že je to určitá poslední šance udělat pořádnou desku, za kterou si kapela bude stát. Nicméně to zabralo ještě další tři roky, než se „Last Chance“ dočkalo fyzické realizace…
Na dobré věci se vyplatí počkat. Platí to i v případě „Poslední šance“ Red Baron Band. A jelikož tvorba kapely je neodmyslitelně spojena se staromilským hard rockem, je svým způsobem nepodstatné, jak dlouhé období tvorba desky zabrala, neboť v tomto žánru žádné moderní trendy už nemají na výslednou podobu pražádný vliv (snad jen fakt, že retro vlna docela slušně nabírá na síle, může hrát Red Baron Band trochu do karet). A byť stoprocentně konstantní albová sestava nikdy nebyla doménou Red Baron band, s příchodem Mariky Postlerové (kterou je možné přichytit i u kláves) bylo jasné, že kapela překoná svůj další milník a poprvé svěří nejviditelnější post ženě. Byť nelze říct, že by nová zpěvačka byla jasnou dominantou nahrávky, od úvodní nejchytlavější položky „Victoria“ je zjevné, že její živě smyslný a smyslně živý hlas je pro potřeby Red Baron Band skvělou volbou.
Kdyby se album odehrávalo celé v tak uvolněné náladě, jako naznačuje „Victoria“, asi by spolehlivě fungovalo stejně dobře, nicméně u Red Baron Band platí, že kořeny hard rocku rádi odhalují v celé jeijch šíři. Proto na barevném albu není nouze o lehce psychedelické nálady, očouzené blues, progresivní postupy, či rozsáhlé instrumentální pasáže a hlavně všudypřítomnou atmosféru let dávno minulých. Red Baron Band jsou trochu chameleonsky schopni vás oslovit a zaujmout v různých náladových rozpoloženích, na „Last Chance“ se najde prakticky pro každou příležitost ideální položka. Osobní tip na nejchutnější (a zároveň nejpestřejší) jednohubku patří titulní skladbě, která se z velmi dramatického výrazu zlomí do podivně rozvláčné atmosférické pasáže, aby znovu najela na strhující hutný výraz, ovšem suverenitou, muzikantskou jiskrou a dobrými nápady je nabité celé album.
„God bless girls like Victoria…“ a zjevně i „...girls like Marika“, takže první album v dějinách Red Baron Band, na němž hlavní roli hraje zástupkyně něžnější poloviny lidstva, dopadlo podle očekávání – na jedničku.
|
