Když v roce 2020 čtyři z pěti muzikantů řecké party Saboter kompletně hodili za hlavu svoji ne úplně bezvýznamnou existenci, jejíž podstata byla založena na základech Judas Priest, a založili partu Triumpher, vypadalo to jako poměrně odvážný krok. Když nic jiného, jednu věc lze Triumpher bez rozpaků přiznat – jejich současná vize má naprosto jasnou logiku. V době, kdy Manowar i Virgin Steele těžce paběrkují a žijí jen z dávné slávy, nehrozí při snaze obsadit trůn epického heavy metalu kdovíjaká tlačenice. Nejde se sice spoléhat na to, že by jej mohl dobýt nějaký nazdárek, bez nápadů a přesvědčivosti to nepůjde, ale fakt, že debutové album Triumpher je na různých místech oslavováno tak, jako by trůn byl již jednoznačně dobyt, vypovídá o tom, že touha nalézt nástupce dřívějších leaderů žánrů bere zavděk kousky, které by dřív jen těžko utvářely historii stylu.
Triumpher na to nejdou špatně a úvodní položka „Journey/Europe Vitrix“ může fungovat jako spolehlivý magnet. Atmosférické vybrnkávání, tlumený, klidný, postupně se rozvíjející důstojný hlas, který poměrně záhy začne chytat odstíny snadno zaměnitelné s vokálem i manýry Erica Adamse, skromně dramatické piáno, ubzučená kytara, i jednoduchý účinný riff slibují hodně zajímavý děj – majestátný i heroický. Následující kvaltovka „The Thunderer“ k tomu přidá důraz, energii a švih, kousavou kytarovou honičku, střílející sólo, masáž bicích, vypjatý zpěv a chorálový nápěv, těžkopádnější „Storming The Walls“ masivnost a plíživější atmosféru, … a kupodivu tady paleta Triumpher končí. Jako by ztratili směr, takže nahrávka zní občas docela chaoticky (což vrcholí v silácké „Epitaphios“), v rámci pokukování po Manowar jim lze přičíst k dobru, že nejsou až tak kýčovití, ale poměrně houževnaté a nepříliš nápadité skladby s výjimkou závěrečné, skvěle zvládnuté heroičnosti „The Blazing Circle“ příliš nekopou (alespoň z hlediska děje, energii Triumpher neztratí).
Heroický metal bez hrdinů, jemuž technicky nelze nic zásadního vytknout, který nápady hýří pouze dočasně a s originalitou nemá potřebu se takřka vůbec bratříčkovat. Na otázku, jestli je to dobře, lze nahlížet ze dvou stran – na jedné straně potenciál, který zabouřil v prvních skladbách je nevyužit, na straně druhé lze leccos omluvit tím, že pro Triumpher je to v tomto směru první krok. Inu, uvidíme…
|
