Druhým albem po téměř třicetileté odmlce, které dostalo velmi trefný název „When Angels Kill“, vyrovnali veteráni Fifth Angel svojí albovou bilanci z doby předrozpadové. Zatímco v osmdesátých letech sestava kapely byla poměrně stabilní (jediná změna v rámci dvou alb se odehrála při výměně kytaristy, která do Fifth Angel přivedla Kendalla Bechtela), v tomto tisíciletí jsou škatulata v sestavě podstatně divočejší. Kendall Bechtel, který se na minulé desce kromě kytary ujal i mikrofonu, kapelu záhy po vydání alba „The Third Secret“ opustil. Ke kytaře se vrátil zakládající člen Ed Archer, druhou krotí Steve Conley s nezanedbatelnou zkušeností z power / thrashových Flotsam And Jetsam a zpěv má na starosti Steven Carlson, jenž zatím kdovíjakou díru do světa neudělal a k jehož nejvýznamnějším působištím patří tribute Mötley Crüe. Byť je v tuto chvíli ve Fifth Angel stejný počet původních členů jako na desce minulé, je otázkou, nakolik se Fifth Angel ještě mají hlásit ke své dávné minulosti, neboť změny v sestavě přinesly i určitou změnu ve výrazu kapely.
Je obdivuhodné, že hudebníci, kterým od debutového alba přibyly na hřbetu tři křížky a čtvrtý už se také začíná pomalu vybarvovat, to aktuálně vzali za dosud nejagresivnější konec, aniž by se zpronevěřili svojí dávné podstatě. Do velmi sebevědomého hard and heavy metalu přimíchali podstatně větší porci druhé ingredience, velmi dynamický, důrazný sound opřeli o přehledné, zapamatovatelné melodie a výrazné slogany a jako velmi důležitý prvek přidali koncepční příběh o destrukci světa. Tahle cesta se ukázala trochu dvojsečná – na jedné straně příběhová linie a s ní spojené dějové vstupy vytváří hodně silnou atmosféru a k o něco syrovější muzice, než bývalo u Fifth Angel zvykem, velmi dobře pasuje. Na straně druhé se Fifth Angel neubránili prokletí koncepčních příběhů a (zásluhu na tom má i fakt, že kapela natáhla poprvé v historii album na téměř sedmdesát minut) občas má kontinuita vyprávění přednost přes samotnou muzikou, zejména závěrečná Light The Skies“ působí poněkud zbytečně. Sama o sobě by obstála, nicméně po excelentní tajemné chytlavce „The End Of Everything“ by bledly i podstatně silnější kousky. Těmi je „When Angels Kill“ našlapané – mezi nejvýraznější patří akční titulka s neposednou kytarou, ve které se nakřáplý Carlsonův hlas dokonale zařezává pod kůži, šlapavá „Resist The Tyrant“ s ubručenými chorály a krásnou kombinací refrénu, nekompromisně se zažírajícího do mozku a chytlavě malující kytarou, povědomě znějící krásně skluzná „On Wings Of Steel“, či robustnější semi-balada „Ashes To Ashes“, deklarující, že v pomalejších skladbách lze emotivně bouřit i bez toho, aby se prvoplánově hrálo na city.
Jak umí Fifth Angel bezprostředně chytit za uši, tak přirozeně zabírá i první pohled na desku díky sugestivnímu obalu. A protože kapela dotáhla do maxima i velmi sytý a čistý zvuk, není od věci (i když je to s ohledem na sílu předchozích desek a lehoulince rozkolísanou kvalitu aktuálního počinu trochu ošidné) polemizovat o tom, že se Fifth Angel podařilo dát dohromady nejlepší kolekci ve svém portfoliu. I když to usnadňuje fakt, že jejich diskografie není kdovíjak obsáhlá, těch, kteří se mohou v devětatřicátém roce existence pochlubit tím, že nikdy nezakolísali a přesto mohou stále ještě stoupat, příliš mnoho není.
|
