Je zajímavé sledovat, jak se hudební vývoj stále točí v kruzích. Před čtyřiceti lety počali drzí spratkové drhnout agresivní riffy doprovázené kulometnými salvami bicích a kritici je počali řadit mezi speed nebo thrashmetalové kapely. Vzhledem k vývoj muzikantů, médií, dostupných technologií a kvalitních nástrojů zní mnohé dnešní mladé kapely daleko techničtěji, nemluvě o pokročilé možnosti prezentace. Najdou se však i kapely, které působí roztomile jednoduše, jako v prvopočátcích stylu, ale nechybí jim energie a zápal pro věc.
Jedním z takových souborů jsou Black Denim Rage, kteří vznikli v roce 2019 v Lake Worth na jihu Floridy. U zrodu stál zpěvák a doprovodný kytarista James Balcazar, pořízek podobný Paulu Baloffovi z Exodus. Vyrostl v Chile a do kapely přinesl pravou zuřivost. Nejinak to má nastavené další kytarista Matthew „Thrashing“ Sanders, který se stará o propagaci a grafiku, bubeník Shazam Humprey i basák Guido Cattarinich.
Hoši koncertují, kde to jde, v roce 2022 se jim podařilo dostat do Evropy – konkrétně do Německa na festival „Keep in True“, kde byli překvapeni velikostí a podporou zdejší metalové scény. Ač by si pamětník mohl myslet, že podobné podmínky má thrash metal i v USA, potažmo na Floridě, opak je pravdou. Tato muzika mladé Amíky moc nezajímá, navštěvují jen kapely největšího formátu. Black Denim Rage se ze všech sil snaží tuto situaci změnit, natočením několika demo snímků, klipem „Street Metallians“, oceněným jako nejlepší v soutěži v rámci filmového festivalu Northwood Art & Music Warehouse 2023 a konec konců i debutním albem „State of Emergency“.
Při poslechu deseti kvapíků, které složili James s Matem, se nudit nebudete. Příjemně se šetří s časem (album se vměstná do cca čtyřiceti minut) a v každé minutě vás napadá, že snad ani nevzniklo na Floridě, ale někde v Německé říši v polovině osmdesátek. Na zběsilou minutovou instrumentálku „Total Riot“, ve které štěkají thrash metalové riffy v rytmu kulometné palby, plynně navazuje neméně rychlá „Rage Militia“ u které se vám vybaví spíše německé spolky – Exumer, Rumble Militia nebo Violent Force, což je soubor, na který kluci svorně přísahají a bezelstně jej uvádí jako jeden z největších vzorů. Skladba obsahuje vše, co by správný thrash song, klubající se ze speedových základů, měl mít - základní bleskurychlé škrtání o struny ve frenetickém tempu obou kytar, přímočarý rytmus doplněný dvěma dupáky, uhánějící vpřed jako splašení koně rychtáře Janoty, bublající basu v pozadí i nadrzle působící zpěv, trochu načichlý hardcore punkem. Nechybí ani sbory, které štěkavě „odpovídají“. „Chemical Bullets“ nepostrádá několik změn tempa a vyhrávek a na poměry stylu zaujme i melodicky pojatý refrén. Do pozvolného úvodu titulní „State of Emergency“ jsou přimíchány apokalyptické ruchy a dramatická pauza odpálí další song, ve kterém jednu sloku zpěvák překvapivě oddeklamuje pouze za doprovodu rytmiky, asi aby vynikl text, popisující policejní násilí prostupující společností. Ke konci se kytaristé snaží vykouzlit sóla, které překvapivě zní jak pokus napodobit Iron Maiden.
Navazující „The Last Breath“ vystupuje z thrash metalových vzorců a nabízí poměrně příjemnou a uvolněnou heavy metalovou náladu s maidenovskými sóly a vyhrávkami. „Speed Overdose“ dostává svému názvu, kytaristé po minutě rozedrali trsátka a z prstů stříká krev. Ani zpěvák nezůstavá pozadu a chrlí ze sebe úctyhodná kvanta slov. Asi nejpřímočařejší kvapík alba. Částečné zklidnění přichází v klipovce „Street Metallion“, která není tak agresivní, jedná se spíše o speed bonbónek ve stylu Helloween. Ve „Scare Tactics“ se opět přitvrzuje, i předposlední „Curfew City“ kapánek připomíná Exodus, jen s primitivnější rytmikou, což je tak trochu slabina celého alba, na druhou stranu je retro pocit takto dokonalejší. Na závěrečné smršti „Black Denim Rage“ jsou nejlépe rozeznatelné punk/hardcore vlivy, které do muziky Black Denim Rage pronikají ve vícero okamžicích, třeba i v pohodovějším zpěvákově projevu. Zajímavým bonusem je přiložené druhé CD ve španělštině, které stojí za porovnání. Vzhledem k odlišným textům je změněno frázování a melodika refrénů, výsledný mix zpěvu je v anglické verzi hlasitější, nelze se však zbavit pocitu silného přízvuku, nastávají okamžiky, kdy si nejste jisti, kterou jazykovou mutaci právě točíte v přehrávači. Vzhledem k tomu, že je španělština v této části USA dnes nejrozšířenějším jazykem, je to zajímavý dárek místním fanouškům.
Kruh se uzavřel. Po čtyřech dekádách na Floridě zasévá kapela Black Denim Rage semínka vzdorného thrash / speed metalu, tak jako to dělali jejich předchůdci před mnoha lety, kdy se styl dral v těchto místech z undergroundu. Dnes tu řádí groove a moderní HC kapely, ale to neznamená, že retro kapela Black Denim Rage, která míchá ve svém kotli osmdesátkovovou verzi speed / thrash metalu, okořeněnou kapkou punkové zběsilosti, nemůže zažehnout touhu k návratu ke kořenům.
|
