Koho by na první pohled napadlo, že o italských Revoltons se už dá mluvit jako o veteránech metalové scény? Jenže ono je to relativní, v tomto kontextu není asi na místě mluvit o kapele, ale o jednotlivci. Medaile za usilovnost a neutuchající zápal patří kytaristovi Alexi Coronovi, který během více než třicetileté kariéry zažil několik personálních průvanů v kapele. Při tom posledním, který proběhl během koronavirové pauzy, mu zůstal věrný pouze Elvis Ortolan, jenž se do diskografie kapely zapsal poprvé až v roce 2020, a na ostatních pozicích se představují nové tváře. Ne, že by Revoltons před jejich příchodem vypouštěli nějaké slabé výtvory, ale aktuální album „Celestial Violence“ je důkazem toho, že škatulata v kapele mohou být někdy docela k užitku.
Ani tohle konstatování však nezmění nic na tom, že Revoltons i s „Celestial Violence“ zůstanou spíš utajeným tipem než partou, která strhne masy. Doba, kdy kapela výrazně koketovala s thrash metalem je více méně pryč (patřičný důraz však zůstal), doba, kdy stavěla na ne úplně chytlavém power metalu, do něhož proplétá nevtíravou progresivitu, stále trvá. Výsledkem je album, které dřív, než má šanci se dostat pod kůži, musíte nechat důkladně působit a objevovat jej. Pak se z jeho nejsilnějších kousků začne šířit sympaticky najedovatělá atmosféra, natlakované riffy, hudební elegance i šikovná - byť s ostatním dějem občas ne úplně související - sóla. Pulsující „Cosmic Disabled“ s vypjatým, trošku nosovým zpěvem, emotivní „Lockdown Diaries“, jíž se proplétá klasikou šmrncnutá jemná kytara a která velmi obratně nabírá na naléhavosti, udrnčenou basou uvedená plíživě provokativní „The Darkfall“, důrazná „Reality Is A Crime“ se sekaným rifem a štěkavým vokálem, či povedené finále „Spiritual Monsters, deklarující, jak snadné může být spojení agresivity a melodičnosti, to všechno jsou položky, na nichž je znát, že Revoltons dávkují chytlavost šikovně jen po malých dávkách, že jim nechybí nápady a že chemie nového složení plně funguje. Tak, jako se decentně otírají o chytlavé momenty, podobně Revoltons zacházejí i s komplikovanějšími postupy – občas začnou docela divoce kličkovat, ale nikdy nehrozí, že by se jim kompozice příliš zašmodrchaly a ztratily tah.
Tomu, že „Celestial Violence“ není úplně jednoduché a snadno vstřebatelné album, napovídá fakt, že lyricky se kapela věnuje poměrně temným tématům, souvisejícím s lockdownem (zničené vztahy, úmrtí či sebevraždy blízkých...), či s ničením planety (...je to lidstvo, kdo znásilnil planetu. Jsme božské bytosti na velmi nízkém evolučním stupni. Máme před sebou ještě dlouhou cestu…). V tomhle případě se posluchači ale jeho úsilí a plná pozornost vrátí.
|
