Hrdinové stojí při sobě
Přicházejí odevšad
Síla oceli a kůže
Jejich válečné pokřiky naplňují vzduch
Tento svět strachu a hněvu
Nikdy nezkrotí odvážná srdce
Uvolněte sjednocenou sílu
Zlo bude roztrháno
Naše bubny budou bít navždy...
Pokud bych měl při psaní tohoto elaborátu vyrazit na tu samou stezku jako německo-italský spolek All For Metal, asi by stačilo pokračovat v citaci textů, ne jenom využít úryvek úvodní stejnojmenné skladby. Těm, kteří All For Metal zatím nezaregistrovali v souvislosti s poměrně vydatnou kadencí jejich singlů, by jen pár úvodních veršů mohlo naznačit, že All For Metal jsou vážným kandidátem na trůn za co nejvydatnější užívání všemožných heavy metalových klišé. V tomto směru je vše dotažené do naprostého maxima – název kapely, polonazí barbaři s patřičnou muskulaturou, svůdné kočičky, masky na tvářích členů ansámblu z druhé linie, textová témata, v nichž není nouze o Valhallu, padající kladiva, válečná božstva, věštby, legendy, a pochopitelně i heroická muziku s refrény, které jsou zcela plánovitě ukovány tak, aby si je mohl dav bez potíží halekat na kdejakém festivalu.
Někde v povzdálí stojí Manowar. Nechci tvrdit, že americká parta je stoprocentním předobrazem All For Metal, byť tahle inspirace je nepopiratelná, ať vezmeme vizuální spektákl, který je polovinou úspěchu All For Metal, stejně tak v osvalené hymnické muzice se nelze tomuto propojení vyhnout (ostatně mohutnější křikloun Tim Schmidt Manowar uvádí jako jednu z kapel, na které členové kapely vyrostli), nicméně hudební složka se přece jen pouští trochu jinou cestou, alespoň pokud budeme porovnávat All For Metal s dobou, kdy Manowar žili ze skvělé muziky, nikoliv ze zásluh.
All For Metal jdou jednoznačně po přístupných hitech. Tady není prostor pro nějakou objevnost, hrubost, rafinovanost, agresivitu. Kontrast mezi hrubším Schmidtovým vokálem a jedovatějším hlasem Antonia Callany (Devicious) je asi jediným bodem programu, který není alespoň zpočátku přesně odhadnutelný, na rozdíl od všech kompozic, které All For Metal na album nahrnuli. Fakt, že víc než polovinu skladeb kapela představila ještě před vydáním alba, nesouvisí s tím, že album budete mít stoprocentně přečtené už po prvním poslechu, takhle průhledné jsou skladby ve svém základu. A je úplně jedno, jestli je to heroická „All For Metal“, šlapavá pohodovka „Born In Valhalla“, nadýchaná „Hear The Drum“ s osudovým úvodem, pulsující „Run“, která by slušela zpěváčkům z Van Canta, či ultraklasická balada „Legends Never Die“, všech jedenáct skladeb směřuje k jedinému závěru – tahle deska je dělaná hlavou, nikoliv srdcem.
Nutno však přiznat, že hlavy, které tuto cestu vybíraly, na to nejdou špatně. Pokud máte podobnou muziku v krvi, může album „Legends“ celkem snadno proklouznout do vašeho playlistu, je dobře udělané, zábavné a naprosto přesně zacílené. Otázka stojí, jestli je správná doba na to spoléhat, že legendy nikdy nezemřou, a když už začnou skomírat, že je možné je oživit totální náloží totálního klišé. Uvidíme...
|
