Je mi záhadou, proč se ryze metalové kapely tlačí na obskurní hudební přehlídku Eurovize, u které z jejího samotného principu a zaměření mohou jen těžko předpokládat, že by jim přinesla nějaký větší užitek. V případě australských Voyager, kteří tuto „poctu“ získali letos, však ta myšlenka není úplně marná. Voyager se svými progresivními postupy, neotřelými nápady, stylovým chameleonstvím i schopností pospojovat zdánlivě neslučitelné nejsou zrovna ortodoxním představitelem metalu, přitom však jejich muzika má zpravidla hloubku, myšlenku, vyhýbá se podbízivosti a lacinosti (takže na Eurovizi už z principu může působit jako totální bílá vrána - nebo černá ovce).
Těžko říct, jestli organizátory přesvědčil o kvalitách kapely soutěžní singl „Dreamer“ nebo „Promise“, či zda náhodou už neměli k dispozici ranou verzi aktuálního alba „Fearless In Love“, u nějž můžete v některých momentech nabýt dojmu, že obecně vzato jsou Voyager kapelou, která se primárně věnuje taneční muzice, přičemž soutěžní „Dreamer“ je nejvýraznějším odrazem těchto nálad. Nasvědčovala by tomu záplava kláves a syntezátorů, velmi přístupné melodie, pulsující rytmy, jemně sametový a příjemně charismatický hlas frontmana Daniela Estrina, jehož hlasivky jako by v některých (velmi silných) momentech signalizovaly, že si Daniel doma hodně často pouští Depeche Mode. V tuto chvíli je pro metalového fanouška třeba zdůraznit, že zásluhou kytar a celkem akčních bicích má nahrávka dostatečně hrubý sound, takže album „Fearless In Love“ lze označit za téměř typické album Voyager, jen s tím, že aktuálně Estrinova parta intenzivně ujíždí na synth-popové vlně.
Faktem je, že propojení hutných riffů, taneční uvolněnosti, chytlavých melodií, příjemně zašmodrchaných postupů a elegantně dramatického zpěvu má své nesporné kouzlo, nejlepším důkazem je výtečná temnější, důrazná „Twisted“, či neposedná „Ultraviolet“ s útočným chropotem, u kterých byste asi těžko hledali nějaké sourozenecké propojení s trochu černou můrou v do krajnosti dotažené „Dreamer“. Když i v rámci jednoho alba dochází k takovým kontrastům (což u Voyager není nic neobvyklého), nepřekvapí, že hledat spojitost mezi kapelou, která před devatenácti lety vydala debut „Element V“ a letos natočila album „Fearless In Love“, je (snad jen s výjimkou v barvě vokálu frontmana) těžce sysifovská práce. Ortodoxní fanoušek, který by přísahal na kompletní diskografii kapely, musí být hudebně velmi otevřený člověk. Výhodou Voyager je, že téměř ve všech podobách byli v průběhu dvou dekách spolehlivě uvěřitelní a přitažliví. A takoví jsou i na „Fearless In Love“.
|
