Fakt, že brazilští Viper vydali v druhé polovině června po šestnáctileté pauze novou studiovku „Timeless“, trochu sváděl k úvahám, o tom, že kdyby sebou pětice ze Sao Paula trochu hodila, mohla novým nosičem uctít čtvrté výročí křiklouna, který se podílel nejen na prvních dvou albech, jež Viper přinesla největší úspěch, ale i na zrodu kapely. Kdo by si dnes ještě vzpomněl, že v řadách téhle party začínal svoji pěveckou kariéru André Matos? Ale možná by metalové statistiky vydání alba v den Matosova skonu zbytečně mátlo. Viper se od melodického power / speed metalu, kterým se prezentovali na deskách „Soldiers of Sunrise“ a „Theatre of Fate“ postupem času docela vzdálili a i když úvod novinky (obzvlášť, když skladba „Under The Sun“ byla prvním singlem, který kapela vloni představila) vzbudí naději, že se kapela žánrově vrací do svých nejsilnějších časů, sprcha, která poměrně brzy přijde, není kdovíjak ledová, ale pravověrné kovotepce patrně spolehlivě zchladí.
Album „Timeless“ lze poměrně jasně rozdělit na dvě nesourodé části. Akční nástup bicích, pichlavé klávesy, valivě syrový rychlometal s jasným sloganem v refrénu, našlápnutý, nepříliš ohebný, ale maximálně energický a natlakovaný zpěv v „Under The Sun“ funguje jako velmi spolehlivý stroj času, a i když jsou Viper paradoxně o něco neotesanější, než na začátku kariéry, je zjevné, že na tehdejší postupy ani v nejmenším nezapomněli a že by s nimi stále měli co říct. To potvrzuje i staromilská, dravá „Freedom Of Speech“ a uřvaná titulní sypačka s agresivním riffem, přitažlivým dočasným zjemněním a poutavým prolínám hlasů. V minulosti zabral žánrový přerod Viper řadu let, na „Timeless“ se z metalové kapely Brazilci přemění na neučesanou, poťouchle (pop)punkovou kapelu s občasným metalovým ocáskem během pauzy mezi třetí a čtvrtou skladbou a od „The Android“ a je to zvrat tak radikální, až člověk začne pátrat, jestli album není kompilací dosud nevydaných skladeb z různých období vývoje Viper. Není to úplně špatně – uspěchaná a mnohonáladová „The War“ může chvílemi evokovat oprásklost Motorhead, což totálně převrátí naruby pomalejší pasáž s pitvořivý zpěvem, nakřáplá jedovka „Light In The Dark“ se sympatickým melodickým motivem vás v klidu určitě nenechá, laskavý bigbítek s ženským zpěvem „Thais“ a lidovými nástroji nabídne příjemnou uvolněnost.
Odmyslíme-li si minulost a vývoj kapely, lze klidně tvrdit, že tohle album nedrží pohromadě, ale historický odkaz Viper jako určitá spojující nit může určitou logiku desce dát. Nicméně i přesto, že se s předchozím děním nesouvisející závěrečná instrumentálka „Reality“ možná snaží oba světy spojit, obávám se, že fanoušek metalu bude po namlsání z prvních třech skladeb zklamán a příznivec punkovějších nálad se přes hutně metalový úvod alba možná ani neprokouše. Ale Viper vědí, kdo jejich muziku poslouchá a tak „Timeless“ zní tak, jako by jeho smyslem mělo být ukojení šestnáctiletého hladu všech fanoušků, kteří si ke kapele během její téměř čtyřicetileté (s přestávkami) existence našli cestu.
|
